Vůbec nevíš

vůbec nevíš, jaká je to
pohoda
být v cizím městě,
kde tě nikdo
nezná,
přijít ze špatně
placené
práce,
vybodnout se na večeři,
sundat si boty,
vylízt na postel,
nechat zhasnuto
v tom levném zšeřelém
pokoji,
žít se šváby
a myšmi,
poslouchat praskání
tapet
nebo ťapkání
nožiček rejdících
po podlaze.

ve světle měsíce
nebo pouličních
lamp a neónových reklam
pozvednout láhev vína,
víno se ti vleje do
těla,
rozhoří se zápalka,
kterou si zpaluješ
cigaretu.
vůbec nevíš, jaká je to
pohoda být
bez ženy,
bez telefonu,
bez televize,
bez auta.

a mít záchod na
chodbě.

odpočíváš ve tmě,
posloucháš hlasy
ostatních nájemníků,
slyšíš rachot rendlíků,
smažení jídla,
splachování záchodů,
hádky,
občasný
smích.

vůbec nevíš,
jak se jmenují
ulice kolem,
kdo je starostou
ani jak dlouho se tady
zdržíš.

zdržíš se tady
až do příštího města,
příštího pokoje,
příští špatně placené
práce.

myši budou čím dál
oprsklejší.
jedna ti vyleze na
noční stolek,
vyšplhá se ti na ucho
hrnku od kávy,
lehne si tam
a dívá se na tebe.

vstaneš a
půjdeš k ní.
vetřelec
jsi ty.
jdeš k ní stále blíž a blíž,
ale ona se ani
nepohne.
vaše pohledy
se protnou.
je to souboj
století.

pak vyskočí
do vzduchu
a zmizí
ve tmě.

vrátíš se do
postele, usmíváš se
a říkáš si, ta se ale má,
že nemusí platit
nájem.

přihneš si ještě
z láhve
vína,
pak vstaneš, sundáš si
hadry, naházíš je na
židli,
opřeš se o
polštář
a posloucháš, jak ti
pod okny
projíždějí auta.

vstaneš,
podíváš se na budík,
a zkontroluješ, jestli je nastavený
na půl osmé ráno.

potom si jako správný pitomec
zase oblečeš
kalhoty
a běžíš
na záchod.

na chodbě bude ticho
a prázdno,
bude tam zhasnuto,
pod dveřmi
uvidíš jenom
tmu.
všichni
spí.

v zrcadle na záchodě
se na tebe
tvůj ksicht
zašklebí.

pak se vrátíš
na pokoj,
sundáš si zase
kalhoty a pověsíš
je přes opěradlo
židle, která je dost možná
starší než
ty.

poslední doušek je
nejlepší, poslední plamen
sirky
ti zapálí poslední
cigaretu.
necháš sirku
hořet
proti dlani
pravé
ruky.

dlouhá čára života.

to je blbý.

pak už se jen natáhnout
a přitáhnout si peřiny
až po
bradu.
teplé peřiny.
pronajaté peřiny.
peřiny lásky.

den ti pomalu prosakuje
zpátky do
vědomí.
nic moc.

a najednou spíš,
stejně jako ostatní
nájemníci.
jsi roven
straně
trojúhelníku,
hoře v
Peru,
tygru,
co si líže
tlapu.

vůbec nevíš,
jaká je to pohoda,
dokud to sám
nezažiješ.