Golfisté

když projíždím parkem
všímám si mužů a žen co hrají golf
popojíždějící ve vozíčcích na baterky
přes krátce zastřižené trávníky,
jsou v mém věku
ale těla mají tlustá
vlasy šedé
obličeje jako těsto na vafle,
a vzpomínám si, jak mě vystrašila moje vlastní tvář
zjizvená, a protivná jako svrab
jak se na mě dívá ze zrcadla v obchodním domě
a ty oči šílené šílené šílené
jedu dál a začínám si zpívat
vymýšlím si zvuk
válečný pokřik
a tamhle svítí slunce
a slunce říká: skvělé, já tě znám,
a volant je veselý
a palubní deska se směje,
vidíš, celá obloha ví
že jsem ničemu nelhal
dokonce smrt bude mít východy
jako setmělé divadlo.
zastavuju u stopky
a zatím co oheň spaluje stromy a lidi a město
a vím, že poznám místo kam jít
a cestu kterou jít
a nic se nikdy nebude muset
ztratit.