Ovce

v minulých stoletích
se publikum na symfonických koncertech
nebálo dát hlasitě najevo svoji
nelibost, když některé dílo urazilo
jeho
vkus.

v dnešní době
jsem navštívil nebo
vyposlechl
stovky koncertů
a ani jednou jsem neslyšel,
že by publikum
s čímkoli vyjádřilo
sebemenší nelibost.

to se naši skladatelé vypracovali
na tak skvělou
úroveň?

a nebo jde o totální ztrátu odvahy,
neschopnost
kolektivní mysli
dospět k vlastním
rozhodnutím?

nejenom ve světě
hudby,
ale i v jiném
světě?

až příště uslyšíte
symfonický koncert,
všimněte si,
jak poslušně tleskají.
jak umírá ptáček jarabáček,
jak se slunce schovává za mrak
a jak kopyta pekelných
hřebců
dusají po neúrodné
půdě
lidského
ducha.