Horko

byl jsem pod střechou a bylo skoro léto
a jen jsem tam tak posedával a popíjel víno
a díval se, jak na rozpálené střeše jak trpí a šoustají
nadržení holubi
a poslouchal jsem zvuky linoucí se z rádia
a popíjel víno
a seděl jsem tam nahý a zpocený
a přál jsem si, abych byl zpátky na hodinách žurnalistiky
kde byli všichni
géniové.

horko bylo dokonce i tehdy, když mě odtamtud vyhodili
za neplacení nájmu, a tak jsem podepsal smlouvu
jako železniční dělník, jel jsem na západ – nedala se
otevřít okna
a sedadla a stěny vagonů byly pokryté 100 let starým
prachem. dali nám konzervy s jídlem, ale zapomněli
na otvíráky
tak jsme konzervami třískali o hrany sedadel
jedli syrovou sekanou, syrové fazole
voda chutnala jako knoty svíček
a já jsem uprostřed Texasu vyskočil pod řadou
stromů, v nějakém malém městě, a policajti mě našli,
jak spím
na lavičce v parku a vsadili mě do cely, kde byl jenom
hajzlík,
žádná voda, žádné umyvadlo, a vyslýchali mě ohledně
krádeží
a vražd,
pod horkým světlem
a když se nic nedozvěděli
zavezli mě do dalšího města vzdáleného 17 mil
ten větší mě kopnul do prdele
a když jsem se pořádně vyspal
zašel jsem do místní knihovny
kde na mladou knihovnici nejspíš zapůsobily moje
čtenářské sklony
a potom jsme šli do postele
a já se probudil s kousanci po celém těle a říkám:
bože, bacha na to, holka, mohl bych z tebe mít
rakovinu!

ty jsi ale pako, řekla.

myslím, že jsem
byl.