Jak uběhne tmavě šedý okamžik

stojím tady,
co dělám?
obnažený jako azalka
před včelou.

kde je kat,
kde se to dělá?

chodí po špičkách
po práchnivějícím dřevě,
nakukují do polic.
léto!

kde je slunce,
kde je moře?

bozi jsou pryč!
všechno hučí
poníženou přísností…
otírají si tváře
vatou a cáry
- a čekají na ráno.

kde je oheň,
kde je popálenina?

chrliče okapů! a krysy
tisknoucí noty pohřebních zpěvů do popela…
mozek mi brázdí hlas:
„bozi jsou mrtvi.“

kde je ta doba,
kde je to místo?

dosti uvolněný, zadušený
poslouchám, jak mi můj pták
za zády pojídá semínka,
doufám, že bude štěbetat
a vpípá trochu růžové
zpátky do bílých loktů.
miluji toho ptáka
tu prostou potřebu semínek, tak jasnou:

bůh může být cokoli
čeho je teď potřeba.
zvuk letadla nad hlavou
dávající křídla člověku…
teď sílí, ještě není čistý,
ale odsunuje hrůzu.