Velký oheň

hořím jako kaktus na poušti
hořím jako dlaně akrobata
hořím jako pavoučí zuby

hořím tebou a mnou

hořím cestou do krámku
hořím hořím
prodavačka mi podává drobné
a směje se mi

hořím sám v posteli
hořím tebou

hořím při četbě knihy
o Trockém, Hitlerovi, Alexandru Velikém,
úplně o všech, o všech kráčejících živých mrtvých
lidech, co kdy byli
na zemi

hořím při pohledu na trávu
hořím při pohledu na ptáky hřadující na telefonních
drátech
hořím, když zvedám telefon
přímo vyskočím, když se rozezvoní
žhnu

hořím při pohledu na samet
hořím při pohledu na spící kočku

jsem bezmocný žhnoucí tvor
mezi dalšími bezmocnými žhnoucími tvory

ležím na levém boku a dívám se na náhrobky
pak si lehám na pravý bok a dívám se na náhrobky –
všechny
žhnou

hořím, když lepím známku na obálku
hořím, když balím smetí do novin
hořím hrdiny a trpaslíky a chudobou a nadějí
hořím láskou a zlostí

hořím jako netopýr zavěšený hlavou dolů
jako hotelový zřízenec nenávidící bohaté a usmívající se,
když mu dávají spropitné

hořím v supermarketu
když se dívám, jak se ta nejženštější žena
předklání, aby si vybrala nějaký bramborový salát

hořím jako nůžky vystřihující oči z nebe
hořím jako sto tisíc opic svařených do jednoho srdce
a štkajících po staletí
beznaděje

hořím jako čistý ostrý nůž v kuchyňské zásuvce

hořím jako žebrák v Indii
žebrák v New Yorku
žebrák v Los Angeles...
kouř a spálenina stoupají
a popel je drcen dole...

hořím jako cirkus, který odjel
šampión, který odbelhal po jednom koleni
všechno žhne
všechno samo
všechno jedno
popel

hořím jako špinavá vana v osamělém penzionu
hořím jako šváb, kterého jsem zabil botou

hořím muži a ženami a zvířaty
kteří jsou mučeni a mrzačeni ve tmě
a na opuštěných místech

hořím armádami a antiarmádami
hořím člověkem, kterého nenávidím nejvíc na světě

hořím bez naděje

oheň je na střeše, nad ním jehně
oběť se zdá věčná
přetrvávající se zdá věčné

slunce hoří...

a skelný obzor je rudý
a nářek
a nářek
a ty a já

slunce spaluje všechno:

psy, mraky, zmrzlinu
konec

konec schodiště
konec oceánu
poslední výkřik

brouk ve sklenici
plive do plamenů
a vnitřek lebky
to konečně
vzdává

kouř
se rozptyluje.