2. světová

jelikož fakt je dovedným úskokem fikce
nazvěme toto fikcí
abychom jako všichni hodní chlapci
a děvčata mohli být klidní

byl jsem ve frisku
prima místo s jezírky nebo
něčím takovým
z okna jsem viděl zlatý můstek a netvořily ho zuby
bylo co pít
skoro vždycky bylo co pít

napsal jsem fotrovi do l.a.
mohl by sis vymyslet
co řekneš těm svým zatraceným sousedům
protože já
nejdu do té tvojí války

kdyby nebylo války
té minulé války
nebyl bys tady
nepotkal bych tvoji matku a nenarodil by ses
SYNKU, TVOJE VLAST VSTOUPILA
DO VÁLKY!

fakt, že jsem se narodil kvůli okolnostem války
mi nepřipadal jako pádný argument pro to, abych vytvářel
další okolnosti

šel jsem ven a opil se
pořádně

druhý den ráno jsem pak šel k odvodní komisi

jeden kluk omdlel, když mu brali krev z ruky, a já se díval
jak se mi do žíly noří hrot jehly a sledoval jsem, jak moje
červeň vniká do stříkačky, a připadal jsem si jako drsňák
podívali se mi do zadku
a pak jsem šel k psychiatrovi

máš trenky naopak, řekl mi
vstal jsem a převlíkl si je
seděl tam a díval se na mě
CO SI MYSLÍŠ O PICASSOVI?
napřed jsem řekl
dobrý
teď nic moc píšeš nebo maluješ?
ano
a?
a co?
PTAL JSEM SE TĚ, JESTLI PÍŠEŠ ENBO
MALUJEŠ.
nechte mě být
řekl jsem mu

KDE TI NĚCO VYDALI? KDE TI NĚCO VYSTAVILI?
nikdo mi nic nepřijal
nikdo mi nikde nic nepřijal
věříš ve válku? ptal se
ne
já na to
JSI OCHOTNÝ JÍT DO VÁLKY? ptal se
ne
já na to
PROČ NEODMÍTÁŠ BRANNOU POVINNOST?
protože
já na to
si nejsem jistý, jestli existuje Bůh
ZA TÝDEN VE STŘEDU MÁME SETKÁNÍ, VEČÍREK
PRO DOKTORY, SPISOVATELE A MALÍŘE CHCI,
ABYS TAM
PŘIŠEL
ZVU TĚ
PŘIJDEŠ?

ne

dobrá
on na to
nemusíš chodit
jak to myslíte ptal jsem se na večírek, nebo do války

ani tam, ani tam
on na to
myslel sis, že to
nepochopíme
co?

ne

napsal něco na kus papíru a složil ho a sponkou ho
připíchnul k mojí
kartě
dej jim to,
na frontě

na ten papír toho napsal strašnou Spoustu
cestou se mi podařilo
nadzvednout okraj lístku, ale viděl jsem jen
POD POKEROVOU TVÁŘÍ
SKRÝVÁ OBROVSKOU CITLIVOST
co pro mě byla novinka
a pak na mě zařval jakýsi chlap v uniformě
TAK JO
CHLAPČE
STRÝČEK SAM TĚ
NECHCE
a já vyšel ven
na čistý a nádherný vzduch

jdete do války ptala se mě moje bytná
ne
já na to
zlobí mě srdce
to je špatné
to je mi líto ona na to
a já vyšel
do patra a nalil si čtvrtku

zlobí mě srdce zlobí mě srdce zlobí mě srdce
udělal jsi něco špatného
možná bys měl jít
možná bys měl jít
a nezastavovat se až
v pekle, kamaráde
odmítli tě
strýček sam tě nechce
jsi nepříčetný
usmál jsem se a nalil si další
nevím, za jak dlouho poté, ale někdy později sedím
v dalším
laciném pokoji
ve filadelfii
piju z lahve
portského
mám s sebou
gramofon a poslouchám 2. větu brahmsovy 2. symfonie
když se ozve zaklepání na dveře
velmi zdvořilé zaklepání

a jelikož tu nikoho
moc neznám myslím, že je to buď
některá z kurev na nároží, co se do mě zamilovala
nebo někdo, kdo mi přišel dát nobelovku

a otevřel jsem dveře a stáli tam dva hromotluci
a jeden z nich řekl
F.B.I.
a ten druhý řekl
jste zatčen

zašel jsem do pokoje a vytáhl jehlu z brahmsovy paže
chceme vám položit několik otázek
řekli
ve městě dobrá
radši si vezměte kabát
možná budete pryč delší dobu

sešli jsme ze schodů a vyšli na ulici a nastoupili do auta
a vypadalo to, jako by z každého okna visela tvář
a vzadu seděl další chlapík a ten řekl položte si ruce
na kolena a nehýbejte s nimi
a chvíli jsme pak jeli a pak
jsem zvedl ruku, abych se poškrábal na nose
BACHAN A TU RUKU!
zařval jeden z nich
ten kluk je dost lehkovážném
řekl další
myslím, že se nám podařil pěknej úlovek

panebože kristepane napadlo mě co jsem asi tak proved
co jsem tak asi proved
zavedli mě do místnosti, kde nebylo skoro nic kromě
obrázků fotek na stěnách
vidíte je
ukázal jeden z nich nadmíru
vážným hlasem
ano
já na to
to jsou muži, kteří padli ve službě fbi

odvedli mě do další místnosti, kde seděl
za stolem muž s vyhrnutými rukávy

BUKOWSKI?
ano
HENRY C. JR?
ano

KDE JE SAKRA VÁŠ STRÝC JOHN?
můj co?
KDE JE SAKRA VÁŠ STRÝC JOHN?
napadlo mě, že si myslí, že mám nějaké
tajemství, pomocí něhož vraždím lidi
VÁŠ STRÝC: JOHN BUKOWSKI!
a sakra john
ten je mrtvý
NENÍ DIVU, že toho hajzla nemůžeme najít!
PROČ JSTE SE VYHÝBAL ODVODNÍ KOMISI?
mám černý puntík
černý puntík cože?
pako
jasný
proč jste se přestěhoval,
aniž jste uvědomil svou odvodní komisi?
neobtěžoval jsem se kristepane
myslel jsem,
že je po všem
proč jste se přestěhoval?
vyrazili mě, protože jsem byl furt nalitej
paní domácí říkala, že mám krev na prostěradle

PROČ JSTE NEUVĚDOMIL SVOU ODVODNÍ KOMISI?

podívejte
to jste se zbláznili
vždyť jsem se
přestěhoval jenom za roh
80 yardů daleko
na poště jsem oznámil svou novou adresu
kdybych se
chtěl skrývat, udělal bych to líp
než takhle

NEZMLÁTILI JSME VÁS, ŽE NE?
ne
A NEDALI JSME VÁM POUTA, ŽE NE?
ne
BUDEME SI VÁS TU MUSET NECHAT KVŮLI
DALŠÍMU VYŠETŘOVÁNÍ…

odvedli mě do malé cely se
záchodkem a odpadní rourou

bez kavalce
bez židle
stál jsem u okna
a vyhlížel zpoza mříží
byla sobota ráno a já viděl na jednu z hlavních tříd
v centru a svítilo slunce
venku to vypadalo hezky
lidé
se procházeli klidně bez nervozity obchod s deskami
chrlil
na ulici hudbu
necítil jsem se dobře
prostý život vám
začne chybět
až vám ho vezmou
až se dostanete do nemocnice
a ležíte na posteli
možná abyste umřeli nebo se vrátili
nebo jste ve
vězení
nikdy nevíte, kdy nebo jestli vůbec se dostanete
ven
tehdy začnete uvažovat
tehdy sluneční světlo vypadá hezky
teprve tehdy
vám cesta na nároží pro noviny připadá jako
beethovenova 9.

byl jsem převezen do vězení
mnohem většího vězení
příští den
mě vsadili do cely s malým tlustým mužíčkem,
který vypadal jako obchodník

napřáhl ruku: jsem Courtney Tailor
veřejný nepřítel číslo jedna
a já mu jí potřásl
za co tě zavřeli?
zeptal se
prý se vyhýbám vojenské
povinnosti
poslouchej
on na to
my tady nemáme rádi
jen jedno
jeden typ vězňů, s kterým si nerozumíme
a to je když
nechceš na vojnu
zlodějská čest
cože?
co tím myslíš?
myslím tebe, hajzle,
nech mě na pokoji
nech mě na pokoji

jestli se chceš zabít, řeknu ti jak
řekl
nechci to slyšet
já na to
stačí, abys vzal támhleten kýbl
naplň ho vodou
zuj si botu
strč do něj nohu
ale napřed odmontuj
to světlo na stropě
podržím tě na ramenách,
abys mohl oddělat
šroubky z vedení
pak ho ohneš
odděláš kouli
strčíš
do díry
prsty
s nohou v kýblu
a
jdeš odsud pryč

neznělo to špatně, ale bylo na tom něco
groteskního a trapného
jaksi
tak jsem se rozhodl, že do toho nepůjdu

natáhl jsem se na kavalci a hned jsem ucítil
jak mě něco kouše
štěnice
podívej
řekl jsem
vsázíš se rád?
proč se ptáš?
podívej řekl jsem
vsadíme se o niklák za každou
štěnici
vsadím se
že jich chytnu víc než ty
pořádně vylezou až po večerce
řekl
chceš říct, že to bude ještě horší
zeptal
jsem se
vynásob to 30,
řekls to službě?
bachařovi?
řeknu mu to ještě jednou
HEJ, BACHAŘI
BACHAŘI!!! MÁME TADY
ŠTĚNICE! VYŽEŇ
TY POTVORY ODSAĎ
HEJ, BACHAŘI!
nikdo se neukázal
začli jsme hrát oko blackjack
a za 5 minut vešel
bachař
s tím řevem opatrně a ty breberky jste si sem
nejspíš přinesli
vy sami, hajzli jedni
zazářil jsem v kostkách
na dvoře a zářil jsem dál
3, 4, 5 dní a začal jsem se cítit líp
vydělával jsem víc, než kolik jsem kdy vydělal venku
pořád jsme tam
měli hlad, ale po večerce za mnou přicházel kuchař
s huspeninou a šlehačkou a kávou a plátky svíčkové a já
mu dával
dolar nebo 2 a můj kámoš veřejný nepřítel přestal mluvit
o tom, jak je
strašné být v cele s černou tečkou
a zrovna když
jsme si začínali
užívat svých sázek na štěnice
Tailor
jako podvodník
největšího kalibru
neodolal a začal podvádět
ale já
jakožto veršotepec a počítač náhrobků
který ucítil
ostří na svém ukňouraném mozku


jsem byl hbitější… a tak blázen a veřejný nepřítel číslo
jedna škudlili na duších štěnic
zatímco si svět
svíral koule ve větších bolestech: za 2. světové
a ve svém malém umírání jsme zapomněli uznávat malou
urozenost
která s tím souvisela
ÁÁÁLE jak jsem říkal
zrovna když jsme si začínali užívat svoje
štěnice 5 nebo 6 dní
po původní stížnosti
nás vyhnali z cely
aby ji vykouřili
a pak mě zavřeli s jedním polákem
nebo co
starým
starým
starým
hned poprvé, když jsem šel
na dvůr mi roztrhal prostěradlo
aby si z něho udělal
prádelní šňůru
a já mám i navzdory své pokerové tváři velmi
citlivou pokožku
na vlněné deky
jenom ti, kteří nesnáší hrubou vlnu
budou vědět
co mám na mysli
a řekl jsem to i staříkovi
seděl pořád na hajzlu
tlačil naprázdno
a všude kolem visely ty provizorní
provizorní
šňůry a táhly se z nich polákovy ponožky a hadry
(zapomeň moje jméno
jsem pruský šlechtic)
(toto je fikce)
(no ne?)
(začíná mě to trochu nudit a hodila by se mi
nějaká
kočka
a kterýmu chlapovi ne, že?)
seděl pořád na hajzlu
tlačil
a říkal
TARA BUBU JÍŠ
TARA BUBU LOŽNÍ
TARA BUBU JÍŠ
TARA BUBU LOŽNÍ
pořád dokola
pak se smál
sděloval mi životní skutečnosti, ale já jsem jenom cítil
zatímco modří salašníci museli odlétat z bílých útesů
doverských
tu vlněnou deku na těle a všude kolem

POSLOUCHEJ TY STAREJ SRÁČI
řekl jsem mu
UŽ JSEM ZABIL DVA LIDI
A TEBE BYCH ZABI LTAK
SNADNO, JAKO BYCH SE POŠKRÁBAL NA PRDELI!!!

a ten starý blázen se mi jenom smál
a já
jsem na vteřinu pochopil, že je to možné
proč ne
moje ruce kolem té svraštělé márnice masa
kdo říká, že
nemůžete zabít to, co je už mrtvé
oči se vypoulí
jazyk
plíce touží po vzduchu jako koťata honící se
za klubíčkem ale bylo to moc ošklivé
myslím, že
Dos ve Zločinu a trestu nepíše, že jeden člověk nedokáže
posoudit, co je třeba vymítit, naopak TO DOKÁŽE a VÍ
TO
a je lehčí přenechat všechno Bohu
protože nakonec byste museli vymítit všechno včetně sebe (i když
obvykle u sebe začínáte a vymýcením sebe vymýtíte
i zbytek)
a to by z Boha udělalo nemehlo a to by
nešlo
protože když eliminujete Boha, musíte
dojít k sobě
a Já vystavěné na 20 nebo 30 nebo 60 let
se nemůže měřit s 2000 lety nahromaděných kořenů
a tradic
a tak Dos moudře připustil, že se může
mýlit, když cítil, že má pravdu
a já nechal toho
starce srát a dštít tara bubu a spal jsem pod vlněnou
dekou

naši hru v kostky rozehnali z věže
když bachař zamířil dolů kulas

chlapík s kostkami vybíral z každého kelímku až moc
velkou hrst
a ti, co prohrávali, začínali být vzteklí
myslím, že takto
jsem to měl podat staříkovi ale jeden chlapík řekl
obstaravateli
kostek NEDÁVEJ TAM TU RUKU, DOKUD TI
NEŘEKNU
a to stačilo
dokud se bachař nedal do práce
a nezamířil
na nás svůj ocelový čumák

zase pro mě přišli a odvedli mě do nějaké
místnosti
vypisovali hlášení
ptali sem ě, jak správně psát některá slova
jako Andernach a tak dál
měl jsem tehdy dlouhý zrzavý plnovous
a ptali sem mě proč
a já jsem řekl
byli jste někdy v té úplně poslední cele,
když se rozdává jedna žiletka do první cely a tu samou
žiletku použije i ten poslední člověk v poslední cele, a byli
jste někdy v cele se staříkem, jehož jedinou radostí
v životě je jíst, srát a holit se a připravili byste ho
o 1/3 radosti, kdybyste tu žiletku vzali a oholili se
NAPŘED? mimoto mám tyhle zrzavý vousy, abych s jejich
pomocí zápasil s vlněnými dekami

myslím, že ten kluk je pako
řekl jeden z nich

no nic za 3 nebo 4 dny
mě pustili ven
akorát že nejdřív jsem musel projít další armádní
prohlídkou
ale zase
jsem se nedostal přes psychiatra
a ještě ten den
když mě pustili
ještě předtím, než jsem se pokusil sehnat si
ubytování
jsem ležel v parku před
filadelfskou
knihovnou
lehl jsem si
na záda a cítil jsem, jak po mě běhají malé breberky,
a nechal jsem je
ať si běhají
byly nádherně čisté
a nechal jsem mraky, aby mi
sestoupily
do hlavy
ale nebe mělo špatnou barvu bolely mě
z ní oči nic nebylo
dobré
začal jsem se plnit smutkem
a slyšel jsem, jak mě míjí několik dívek
baví se a smějí a jedna z nich zakopla o můj kotník
a řekla jééééje jéééééé
a pak se rozesmála
a já na ně nasupeně hleděl ze svých zrzavých
vlněných vousů a jedna z nich řekla
jéééééééé

HO CHCI!!!
a pak jsem si zase lehl a vrátil jsem se
k oblakům

až později
když jsem se vydrápal z utrpení hrobu
jsem seděl na lavičce v parku a díval se na projíždějící
auta
a pak to přišlo dlouhá karavana náklaďáků
plná dobrých mladých vojáků, kteří chtěli jenom žít
a já jsem byl mladý a díval jsem se
a na chvilku jsem je
miloval ten dav
ale zase se na mě osopili a z prvního
náklaďáku
se ozvalo syčení a klení a pak bučení povyk strašné
nenávisti
chtěli, abych jel s nimi
a celá ulice se naplnila
žhavým zvukem
a kolem pomalu projížděly další náklaďáky
a byla
to opera
byla to
opera odsouzení, ale já jsem nechtěl válku
nikdy ji chtít
nebudu
a proboha
proboha, ty kostky byly dobré
a zamával jsem
a usmál se
někdy zařval TY HAJZLE
HEJBNI TOU SVOU
ZDECHLOU PRDELÍ!

a já jsem jí nepohnul
díval jsem se,
jak odjíždí
kam odjíždí
myslím, že ten, co omdlel
tam byl taky
všichni jsme byli
hodně mladí
já jsem byl mladý
oni byli mladí
ale myslím
jelikož válka je svině
jelikož dav je svině
že jsem nebyl zas tak mladý jako oni