Mravenci

býval jsem velký
cestovatel,
i bez peněz. V některých městech jsem pobyl třeba 2
týdny, v jiných 3 dny… celé roky jsem projížděl
městy, někdy jsem 2x nebo 3x
skončil v jednom a tomtéž.
teď jsem tady… nejenže ve stejném městě…
ale i ve stejném bytě… už deset let…
deset let…
poslední osoba tady přede mnou byla
šílená, vynesli ji
za ječení
ve velkém bílém
prostěradle, a já se nastěhoval
po ní.
je to dobré… měl jsem různé
práce, různé ženy, různé
způsoby…
zdá se, že se tím dá nějak protlouct…
ale tady jde o mravence,
místní mravenci jsou šílení, pořád si staví hnízda
v odtoku z vany… v odtoku
z umyvadla…
je to rozkošné a zdravé a odporné:
otáčím kohoutkem s horkou vodou
a dívám se, jak krouží
do splachujícího topícího pekla…
je to šikovné…
ale pořád se vracejí…
další a další mravenci…
mravenci se vracejí rychleji než ženy.
dneska jsem se chystal oddělat další
várku, jak ve vaně, tak v umyvadle,
když tu zazvonil telefon,
byl to můj přítel Danny. řekl:
poslouchej, ty jsi jediný skutečný muž, kterého znám. já
se chystám zabít…
jdi do toho, říkám…
nechala mě, on na to, jen tak mě nechala,
skoro nic nenapsala… opravdu jsem ji
miloval. (začal brečet)
poslouchej, říkám, setkat se s čubkou je náhoda,
když tě některá z nich opustí, to je pravá realita,
buď rád, že máš co do činění
s pravou realitou…
díky, řekl (zavzlykal)
a zavěsil.
vrátil jsem se k mravencům a otočil
oběma kohoutky
naráz.

pořádně jsem je spálil a utopil.

pak zazvonil telefon.
poslouchej, řekl. já to udělám,
opravdu to udělám.

zavěsil jsem.