Tady jsem...

opět opilý ve tři ráno, na dně druhé lahve
vína, napsal jsem něco přes tucet stran
básní.
starý muž,
dohnaný k šílenství těly mladých dívek v tomhle
ubývání, zhasínání.
játra v háji,
ledviny odchází,
slinivka vydrbaná,
vysoký krevní tlak.

zatímco všechen ten strach promrhaných let
se směje mezi mými prsty u nohou,
žádná žena se mnou nebude žít,
žádná Florence Nightingalová, která by
se mnou sledovala show Johnnyho Carsona.

jestli dostanu infarkt, budu tady ležet šest
dní, moje tři hladové kočky budou lačně rvát maso
z mých loktů, zápěstí, hlavy.

rádio hraje klasickou hudbu...

slíbil jsem si, že nikdy nebudu psát stařecké básně,
ale tahle je legrační, víš, výjimečná, protože
dlouho jsem se sebezničoval a pořád
ještě něco zbývá,
tady ve tři hodiny ráno se chystám vyndat tenhle list ze
stroje,
naplnit další sklenici,
vložit
soulož do nové svěží běloby.

možná bude znovu
štěstí

nejdřív pro mě.

potom pro tebe.

Báseň je z knihy: All’s Normal Here (1985)
Z anglického originálu Here I am přeložil v roce 2006 trasprd