99 ku jedné

ovadlý žralok
mi jde po koulích
když procházím oddělením masa
hledaje salámy a sýr.

fialově zmalované paničky
osahávající
avokáda po 75 centech,
vědí, že můj nákupní vozík je
předimenzovanej čurák.

jsem muž s křiklavými hodinkami
stojící v hospodské telefonní budce,
který cucá jahodově červený cecek
v nepřehledném filadelfském davu.

náhle se všude kolem ozve křik:
ZNÁSILNĚNÍ! ZNÁSILNĚNÍ! ZNÁSILNĚNÍ!
a já ho strkám do čehosi pod sebou,
obarvené zrzavé vlasy, páchnoucí dech, modré zuby.

míval jsem rád Moneta,
moc jsem ho míval rád,
připadalo mi zvláštní, jakým způsobem
zacházel s barvami.

ženy jsou strašně drahé,
psí obojky jsou drahé,
začnu prodávat vzduch v tmavooranžových pytlících
pod značkou "měsíční květy".

míval jsem rád láhve plné krve,
mladé dívky v kabátech z velbloudí vlny,
Prince Valiant,
kouzlo Pepka námořníka.

zápas spočívá v zápase samotném,
jako vývrtka,
pořádnému chlapovi se nedostane korek do vína.

tohle už napadlo milióny mužů
při holení,
že vzít si život je možná lepší, než
zbavovat se vousů.

plivni na hadřík a očisti si zpětné
zrcátko, uháněj jako o život, vožralej vocasu,
kurvy zvítězí, cvoci zvítězí,
ale ty přesto vyraž jako kůň ze startovacího boxu.