Konec krátké lásky

zkusil jsem to tentokrát
vestoje.
obvykle to
nejde.
nyní to vypadalo,
že...

pořád mlela:
"panebože, ty máš tak
nádherný nohy!"

bylo to prima,
dokud se neodrazila
nohama od země
a neobtočila je
kolem mých beder.

"panebože, ty máš tak
nádherný nohy!"

vážila nějakých 63
kilo a visela na mně, zatímco
já makal.

když jsem stříkal,
ucítil jsem bolest
vystřelující nahoru páteří.

spustil jsem ji na
gauč a pobíhal
po pokoji.
bolest nepřestávala.

"heleď," řekl jsem,
"raděj běž. musím si
vyvolat v temné komoře
jeden film."

oblékla se a odešla
a já si šel do
kuchyně pro sklenici
vody. plnou sklenici jsem
uchopil levou rukou.
bolest vyběhla až za
uši a já tu
sklenici pustil
a ona se rozbila o podlahu.

napustil jsem si plnou vanu
horké vody s minerální solí.
zrovna jsem se do ní natáhl,
když zazvonil telefon.
jak jsem se pokusil narovnat
záda,
bolest se rozšířila
na krk a paže.
plácnul jsem sebou,
pevně se přidržel okrajů vany
a vylezl
se zelenými a žlutými a červenými
záblesky před
očima.

telefon pořád vyzváněl.
zvedl jsem ho:
"haló!"

"MILUJU TĚ!" řekla.

"dík," řekl jsem já.
"to je všechno, co mi
řekneš?"

"ano."

"di do prdele!" řekla a
zavěsila.

láska usychá, pomyslel jsem si,
když jsem se vracel zpět
do koupelny, dokonce rychleji
než sperma.