Dvojčata

hele, řekl mi kamarád, chtěl bych tě seznámit
s Otrapou Harrym, je ti podobnej.
a já řekl: tak jo, a šli jsme do
lacinýho hotelu.
v hale sedělo pár dědků a dívali
se na nějaký program v televizi
a my vyšli po schodech k pokoji
č.209 a tam byl Otrapa,
seděl na židli s proutěným opěradlem,
u nohou láhev vína,
na stěně loňský kalendář.
"tak se hoši posaďte," řekl,
"problém je v tom, že
se lidi k sobě nechovaj lidsky."
dívali jsme se, jak si pomalu balí
cigaretu z Bull Durhamu.
"mám košili 44 a zabiju
každýho, kdo mě nasere,"
olízl ubalenou cigaretu
a pak si odplivl na koberec.
"jako doma, hoši, jako doma."

"jak se máš, Otrapo?" zeptal se
můj kamarád.

"příšerně. jsem zamilovanej do jedný kurvy,
kterou jsem už čtyři týdny neviděl."

"co myslíš, že asi teď dělá, Harry?"

"no, řek bych, že zrovna teď
někomu kouří kládu."

popadl láhev vína
a pořádně si přihnul.

"heleď," řekl Otrapovi můj kamarád,
"my budeme muset jít."

"fajn, čas a příliv, ty
nepočkají..."

zadíval se na mě:
"jakže se to sakra jmenuješ?"

"Salomski."

"těšilo mě, mladej."

"nápodobně."

sešli jsme dolů po schodech.
dědci se pořád dívali
v hale na televizi.

"co si o něm myslíš?"
zeptal se mě kamarád.

"doprdele," řekl jsem, "je
fakt třída. to teda jo."