Sám se všemi

tělo obepíná kost
a dovnitř
dají mozek a
někdy duši,
a ženy rozbíjejí
vázy o stěny
a muži pijí
přespříliš
a nikdo nikdy
nenajde toho pravého,
ale lidi nepřestávají
hledat,
hemží se z postele
do postele.
tělo obepíná
kost a
tělo hledá
něco víc než
tělo.

není v tom vůbec
naděje:
všichni jsme ve spárech
stejného
osudu.

nikdo nikoho nikdy
nenalezne.

městské skládky se plní
smetiště se plní
blázince se plní
nemocnice se plní
hřbitovy se plní

nic jiného se
nenaplní.