Kosi jsou dnes divocí

opuštěný jako uschlý a vysloužilý sad,
rozlezlý po celé Zemi
pro užití a odložení.

sestřelený jako bývalý drsňák prodávající
noviny na rohu.

zasažený smutkem
stárnoucí kabaretní tanečnice,
která dostala svůj poslední šek.

kapesník káže na bohoslužbě
Bohu.

kosi jsou dnes divocí
jako
zarostlé nehty
v noci na
cele...
víno, víno skučí,
vrabci běhají kolem a
létají kolem,
stále mluví o
španělských melodiích a paličkách.

a všude je
nikde...
ten sen je zlý jako
lívance a píchlé gumy:

proč pokračujeme
s našimi názory a
kapsami plnými
prachu
jako zlý kluk právě po
škole...
řekněte mi,
vy, kdo jste byli hrdiny v nějaké
revoluci,
vy, kdo jste učili děti,
vy, kdo pijete s klidem,
vy, kdo vlastníte vily
a procházíte se v zahradách,
vy, kdo jste zabili muže a máte
krásnou ženu
řekněte mi,
proč jsem pálen jako staré suché
odpadky.

jistě bychom si mohli poutavě
dopisovat.
dá to pošťákovi zabrat.
a motýli a mravenci a ptáci a
hřbitovy
výrobci raket a psi a autoopraváři
budou pořád pokračovat,
chvilku,
dokud nám nedojdou známky
a/nebo
nápady.

nenech se ničím
zahanbit; věřím, že Bůh to tak vše chtěl,
jako
zámky na
dveřích.

Z anglického originálu The Blackbirds Are Rough Today přeložil v roce 2006 trasprd