Hráči

někdy se ráno vyhrabeš z postele a říkáš si
to nedám, ale v duchu se směješ,
vzpomínáš, kolikrát jsi se takhle cítil a
jdeš do koupelny, upravíš se, koukáš na tu tvář
v zrcadle, no jo, no jo, no jo, ale učešeš si nějak vlasy,
oblečeš se na ven, nakrmíš kočky, vyzvedneš
noviny nacpané hrůzami, dáš je na stolek, políbíš svou
ženu na rozloučenou a pak autem vcouváš do života,
jako miliony dalších se opět pustíš do boje.

nyní jsi na široké dálnici, kličkuješ mezi auty,
přibližuješ se jak k něčemu, tak vůbec k ničemu, naladíš
rádio a uslyšíš Mozarta, který je něco a nějak už se
protlučeš těmi pomalými dny, uspěchanými dny i dny nijakými
a dny plnými nenávisti i dny neobyčejnými, všechny tak perfektní
a plné zklamání, protože
jsme si všichni tak podobní a tak jiní.

uvidíš sjezd, projedeš nejnebezpečnější
částí města, cítíš se teď ohromně jako Mozart proudícího
svou cestou do tvého mozku a projíždějící dolů tvými kostmi a
ven tvými kalhotami.

byl to tuhý boj, to teda jo,
jak jsme všichni táhli vpřed,
doufajíc v další den.

Z anglického originálu Gamblers All přeložil v roce 2006 trasprd