Co dělat?

těžko to vysvětlit, vysvětlit kdo byl ten muž,
nicméně bylo to v nějaké velké budově a on seděl na
židli v uniformě, červeném kabátu a celá jeho práce byla
kontrolovat pásky na ruce těch, kteří onu budovu
opouštěli a vraceli se, byla tam lampa, pod kterou jsi
položil svoji ruku a cosi se objevilo (bože, to
byla práce), nicméně položil jsem svou ruku pod
lampu,
chlápek se zeptal, „hele, jak se jmenuješ?“
„Hank,“ odpověděl jsem.
„Hele, Hanku,“ zeptal se, „co vlastně dělá
spisovatel?“
„No,“ řekl jsem, „je to jednoduchý, buď
to hodíš na papír, nebo si skočíš z
mostu.
spisovatelé jsou zoufalci a ve chvíli, kdy přestanou
být zoufalci, přestanou být i
spisovatelé.“
„jste zoufalec?“
„nevím...“
šel jsem dál a jak jsem vyjel po schodech nahoru,
uviděl jsem ho tam sedět, možná si myslel, že to
byla pěkná
hovadina, chtěl ode mě prozradit nějaké zvláštní
tajemství, nějakou zvláštní cestu, něco jako cestu z
toho červeného kabátu, nebyla to žádná duchaplná práce
jako třeba projektování mostů nebo vypisování
kurzů, ale
nebyl dost zoufalý, zoufalci se neptají,
oni konají.
no a nahoře jsem prošel
skleněnými dveřmi a v tu chvíli jsem si řekl, že jsem
se ho měl kurva zeptat na jméno, cítil jsem se potom
kvůli němu i kvůli sobě špatně, ale za chvilku
jsem už úplně zapomněl na něj
a na všecko tam
a on pod lampou prohlížel další pásky
a já se díval na kurzy a na koně a
zoufalce,
zoufalce na všech těch
scestích
a tak.

Z anglického originálu What Makes? přeložil v roce 2006 trasprd