Únik

opravdu to nebyl zas tak špatný den,
měl jsi hlad a pozoroval jsi
labutě v parku
a koukal ses, jak krouží dokola,
bylo ticho
a ty sis prohlížel jejich peří, šíje,
oči.
chvíli jsi přemýšlel o tom,
že by sis jednu chytil, zabil a snědl,
ale stejně jsi ji neměl na čem
uvařit.
a taky jsi věděl, že bys to
nedokázal.
bylo hodně věcí, které jsi nedokázal.
taky proto ses válel o hladu
v městském parku.

vtom se ozvaly hlasy a
byla to mladá slečna v letních
šatech a měla s sebou
mládence a oba se
smáli.

podíval ses na ně a byli
mrtví,
hodil jsi je do
hrobu
a byly z nich kosti
a lebky.
pak ses zvedl z
trávy a nechal je tam i s
labutěma.

vyšel jsi z parku,
ocitl ses na hlavní ulici,
vydal ses na procházku,
chůze měla něco do sebe,
a nebyl to zas tak špatný
den,
den jako každý jiný,
procházíš se po ulici,
mozek si po svém flirtuje
svět –
a naráz se ti
rozbřeskne.
rozhodl ses, že být sám je
něco úžasného
a zázračného.
nic jiného totiž
nemá
smysl.