Básnické čtení

v pravé poledne
na malé vysoké škole u pláže
střízlivý
po rukou mi stéká pot
loužička potu na stole
roztírám ji prstem
zatracený prachy, zatracený prachy
panebože vždyť oni si musí myslet, že to zbožňuju jako
všichni ostatní
ale já to dělám pro obživu a pivo a nájem
zatracený prachy
cítím se nervózně, mizerně hrozně
ubozí lidí, nezvládám to, nezvládám to

vstane ženská
vyjde ven
práskne dveřmi

sprostá báseň
kdosi mi řekl, abych tady nečetl sprosté
básně

už je pozdě.

nevidím některé řádky
čtu je
nahlas –
zoufalý rozechvělý
mizerný

neslyší můj hlas
a já říkám:
končím, to bychom měli, balím
to

a později v pokoji
skotská a pivo:
zbabělcova krev.

takový tedy
bude můj osud:
pracně vydělávat drobné v potemnělých malých sálech
předčítat básně, které mě už dávno
unavují.

a to jsem si myslíval
že muži, co řídí autobusy
nebo čistí záchodky
nebo vraždí lidi v bočních uličkách jsou
blázni.