Buch buch

absolutně sezamské
řekla kostra
a strčila mi na stůl svou
křídovou nohu,
a to vylo vše,
prásk prásk,
podívala se na mě,
a bylo to mé kostěné tělo
a já byl tím, co zbylo,
a na stole
ležely noviny
a někdo noviny složil
a já se složil,
byl jsem novinami
v čímsi podpaží
a můj list měl oči
a spatřil jsem kostru
jak se dívá
a než se zavřely dveře
spatřil jsem muže, který vypadal
zčásti jako Napoleon,
zčásti jako Hitler,
jak se bije s mou kostrou,
pak se dveře zavřely
a my sešli ze schodů
a ven
a já byl
v podpaží
tlustého človíčka
který nic nevěděl
a já ho nenáviděl
za jeho lhostejnost
skutečnosti, jak jsem ho nenáviděl
když mě otevíral
v podchodu
a já spatřil záda
staré ženy.