Poezie

řidič autobusu se usmívá, zatímco se potí v horku
zrcadlového čelního skla
nemá naději –
jen Hollywood Boulevard, nesnesitelné slunce
a nesnesitelný jízdní řád,
je tolik lidí bez naděje.
uvědomuji si, že každý z nás má jen
velmi malou
naději. poezie nás nespasí ani práce nás nespasí,
dobrá nebo špatná
práce.
popadneme kousek a držíme se ho, dokud
nezmizí.
zazní gongy, začnou tance, máme svátky
a oslavy…
snažíme se oklamat zlý sen…
poezie, ty kurvo, která půjdeš za kdekým a pak
ho necháš…
řidič autobusu má Hollywood Boulevard
sedím vedle tlusté ženy, která si o mě opírá
tlusté stehno.
za řidičovým uchem číhá malinká kapka
potu. stydí se ji
otřít.
lidé se dívají kupředu nebo si čtou nebo se dívají
z oken.
malinká kapka potu se začíná řinout
řine se mu za uchem
potom po krku,
potom
zmizí.
Vine Street, říká řidič autobusu,
tohle je Vine
Street.
má pravdu, konečně. není to úžasné?
vystupuji na Vine Street. potřebuji se napít nebo něčeho
najíst. autobus už mi je
ukradený. je to
zavržená báseň. už ji
nepotřebuji.
budou další autobusy.
rozhoduji se něčeho najíst
a pití si dám jako
předkrm.

vycházím ze tmy a vcházím do tmy
a sedám si
a čekám.