Malíř

přišel na verandu
s tlemícím se slaboduchým týpkem
a tak tam stáli
opilí vínem.
malíř měl přes něco přetažený kabát,
potom kabát odtáhl –
byla to policejní přilba
ještě s odznakem.
„dej mi za to dvacet babek,“ říká.
„jdi do hajzlu, chlape,“ já na to. „k čemu mi bude
policajtskej tvrďák?“
„deset babek,“ říká.
„zabils ho?“
„5 babek...“
„co se stalo s těmi 6 tácy, cos vydělal
minulej měsíc na výstavě?“
„propil jsem je. všechny v jednom baru.“
„a mně jsi nekoupil ani pivo,“ já na to.
„2 babky...“
„zabils ho?“
„vrhli jsme se na něj, trochu ho pomlátili...“
„to jsou slabárny. tu helmu nechci.“
„kámo, chybí nám 18 centů na flašku...“

dal jsem malíři 35 centů
aniž jsem sundal řetízek na dveřích, podal jsem mu je
v prstech. žil se svou matkou,
pravidelně mlátil svoji holku
a vlastně až tak dobře
nemaloval. ale domnívám se,
že spousta nepříjemných
postav si razí cestu
k nesmrtelnosti.

já sám na tom pracuji.