" bylo tam horko. šel jsem ke klavíru a začal hrát, na ten klavír.nevěděl jsem, jak se na klavír hraje. jenom jsem třískal do kláves. na gauči tančili nějací lidé. pak jsem se mrkl pod klavír. na zemi tam ležela dívka, ruce a nohy rozhozené do stran, šaty vyhrnuté až k bokům. jednou rukou jsem hrál a druhou jsem se natáhl pod klavír a nenápadné ji začal ošahávat. buď to, že , jsem tak mizerně hrál, anebo to, že jsem jí tam strkal ruku, ji vzbudilo. vylezla zpod klavíru. ti na gauči přestali tancovat. zamířil jsem ke gauči a na čtvrthodinku vytuhnul. nespal jsem už dva dny a dvě noci. bylo tam horko, děsně horko. probral jsem se a vyzvracel do nějakého hrníčku. najednou byl plný a já musel pokračovat na gauč. někdo přinesl velký kastrol. právě včas. hodil jsem to tam. kyselo. všechno bylo kyselé.
vstal jsem a odešel do koupelny. byli tam dva nazí chlapi. .
jeden měl nějaký krém na holení a štětku a tomu druhému dělal na ptákovi a na koulích pěnu.
"hele, chci se vysrat," upozornil jsem je.
"jen si posluž," řekl ten namydlený, "my ti v tom bránit nebudem."
šel jsem dál a sedl si.
ten s tou štětkou řekl tomu namydlenému: "tak jsem slyšel, že Simpson dostal padáka z Klubu 86."
"KPFK," pokýval hlavou ten druhý, "vyrážej víc lidí než Douglasovy aerolinie, Sears -Roebuck a Thrifty Drugs dohromady. jedno špatný slovo, jedna věta, co je v rozporu s jejich nalajnovanýma představama o lidskosti, politice, umění a tak, a máš padáka. jedinej, kdo má v KPFK svý místo jistý, je Eliot Mintz - podobá se takové té tahací harmonice pro děti: mačkej ho jak chceš, stejně z něj vyjde ten samej zvuk."
"tak a pojď na to," řekl ten se štětkou. "na co jako?"
"chvilku si hoň ptáka, a~ se ti postaví." vysral jsem obrovské hovno.
"ježiš!" vykřikl ten, co měl štětku, ale teď už ji neměl. hodil ji do umyvadla.
"co ježiš?" zeptal se ten druhý.
"ty máš ale žalud... vypadá to jak palička." "jednou se mi stala taková nehoda. tím to je." "to bych si dal taky líbit, takovouhle nehodu." vytlačil jsem další hovno.
"a teď pojď na to." "na co jako?"
"tak trochu vystrč zadek a vsuň si ho mezi stehna." "takhle?"
"jo"
"a co teď"
"dej břicho dolů. a klouzej. tam a zpátky. pořádně stiskni nohy. to je ono! vidíš to! teď už nikdy nebudeš potřebovat ženskou!"
"ale Harry, vždyť tohle nemá s kundou nic společnýho!“ „co kecáš! to je teda pěkná pičovina!"
"ne, to chce jenom CVIK! uvidíš! uvidíš!"
utřel jsem si zadek, spláchl jsem a šel pryč.
šel jsem k ledničce a vzal si další plechovku piva, ne, 2 plechovky, otevřel jsem obě a jednu jsem načal. usoudil jsem, že se nacházím někde v severním Hollywoodu. sedl jsem si naproti chlápkovi s červenou plechovou přilbou a víc než půlmetrovým vousem. pár nocí sršel vtipem, ale teď už mu docházela šťáva. dojížděl. fáze spánku na něj zatím nepřišla, byl
spíš smutný a otupělý. možná třeba doufal, že sežene jointa, ale nezdálo se, že by někdo něco měl.
"Džeku," ozval jsem se.
"Bukowski, ty mi visíš čtyřicet babek," řekl Džek Bejk.
"poslyš, Džeku, tak se mi zdá, že jsem ti minulou noc dal dvacku. jasně že jo. vzpomínám si na to. byla to dvacka." "ale ty si nic nepamatuješ, Bukowski! byl jsi totiž opilý,proto si nic nepamatuješ!" , tohle Džekovi na opilcích vadilo.
jeho přítelkyně Maggy seděla hned vedle. "jo, dals mu dvacku, dobře, ale to jen proto, žes chtěl něco k pití. šli jsme ven, přinesli jsme ti pár flašek a vrátili drobný."
"tak jo. kde to ale jsme? v severním Hollywoodu?" !"ne, v Pasadeně."
"v Pasadeně? ne, to se mi nějak nezdá."
už dřív jsem si všiml, že lidi tady chodí za takový velký závěs. někteří byli během deseti nebo dvaceti minut zase venku. někteří nevyšli ven už vůbec. tak to šlo pořád dokola už 48 hodin. dorazil jsem to druhé pivo, zvedl jsem se, odhrnul závěs a vešel dovnitř. byla tam hluboká tma. ucítil jsem trávu a prdele. stál jsem tam a čekal, až si oči zvyknou. byli tam hlavně chlapi. lízali si řitě. šukali zezadu. kouřili si péra. nic pro mne. jsem konzervativní. vypadalo to tam jako v tělocvičně krátce poté, co si všichni chlapi zamakali na bradlech. a ten kyselý zápach semene. natáhlo mě. přistoupil ke mně černoch se světlou kůží.
"hej, nejseš ty náhodou Charles Bukowski?" "jo," řekl jsem.
"ty vole! to je úžasný! četl jsem KRUCIFIX V RUCE SMRTI. podle mě jseš po Verlainovi největší básník!"
"Verlainovi?"
"jo, Verlainovi!" .
natáhl ruku a chytl mě za koule. dal jsem mu ji pryč. "co je?" podivil se.
"zatím ne, zlato, teď někoho sháním."
"Promiň... šel jinam. chvíli jsem se ještě rozhlížel kolem, a zrovna když už jsem chtěl odejít, všiml jsem si ženy, která se jakoby opírala o protější roh. nohy měla od sebe, ale vypadala, že je celkem mimo. přešel jsem na druhou stranu místnosti a podíval se na ni. sundal jsem si kalhoty a spodky. vypadala v pohodě. vrazil jsem ho do ní. vrazil jsem do ní to, co jsem měl.
"ááá," vydechla, "to je paráda! máš ho celej zakřivenej! seš jako hák!"
"v dětství se mi stala taková nehoda. něco s tříkolkou." "áááá..."
zrovna když jsem byl v nejlepším, někdo mi něco VRAZIL mezi půlky. zajiskřilo se mi před očima.
"KURVA, co to je!" sáhl jsem dozadu a vytáhl to ven. stál jsem tam a držel jsem ho za ocas. "tohle má jako znamenat co, kamaráde?" vyjel jsem.
"poslyš, kámo," řekl on, "celá tahle hra je vlastně velký baliček karet. když se chceš dostat do hry, musíš počkat, až se zamíchají a pak vzít, co ti přijde."
natáhl jsem si spodky a kalhoty a vypadl pryč.
Džek Bejk a Maggy už odešli. několik lidí vytuhlo na podlaze. šel jsem si dát ještě jedno pivo. vypil jsem ho a vyšel ven.
slunce do mě vrazilo jako policejní auto se zapnutým červeným majákem. brouka mi někdo vytlačil do cizí příjezdové cesty, za sklem jsem měl parkovací lístek. pořád tam ale bylo dost místa, abych se dostal ven. každý znal svou míru. to bylo pěkné. zastavil jsem u jedné benzinové pumpy a tam mi poradili,
jak se dostanu na pasadenskou dálnici. namířil jsem si to domů. potil jsem se. kousal jsem se do rtů, abych neusnul. ve schránce byl dopis od mé bývalé ženy z Arizony.
"...vím, že tě občas přepadají deprese a pocity osamělosti.
v tom případě by sis měl zajít do klubu Most. chodí tam lidé,
kteří by se ti, myslím, mohli zamlouvat. přinejmenším někteří
z nich. uvidíš. anebo by sis měl zajít na čtení poezie do kos-
tela unitářské církve..."
napustil jsem si plnou vanu vody, příjemně, horké vody.
svlékl jsem se, našel jsem si pivo, půlku jsem vypil, plechovku jsem postavil na okraj vany a vlezl si dovnitř, vzal jsem pěnu a štětku a začal jsem si poklepávat na péro a na kulky.