s Nealem C., s chlapcem z Kerouaca, jsem se seznámil těsně
před tím, než se položil tam dolů k mexickým kolejím a ze-
mřel. panenky mu trčely jak špendlíky, hlavu měl přilepenou
na reprák, pohupoval se, poskakoval, dělal oči, měl na sobě
bílé tričko a vypadal, že zpívá jako kukačka, a o fous předbí-
hal rytmus, jako kdyby vedl vojenskou přehlídku. sedl jsem si,
dal jsem si pivo a pozoroval ho. vzal jsem si s sebou jedno ne-
bo dvě balení po šesti lahvích. Bryan zrovna dával dvěma mla-
díkům zadarmo film a práva na show, s kterou to šlo furt
z kopce a kterou oni chtěli pokrýt. ani nevím, co s ní bylo,
a jak se jmenoval básni'k z Frisca, co ji dělal, to si už vůbec nevzpomínám. Neala C. si prostě nikdo nevšímal, a jemu to bylo fuk, nebo to aspoň předstíral. když skončila písnička, oba mladí odešli a Bryan mě šel představit tomu úžasnému Nealovi Č.
„dáš si pivo?" zeptal jsem se.
Neal ho vytrhl z přepravky, vyhodil do vzduchu, chytil, urval víčko a nadvakrát, dlouhými loky do sebe obrátil celý půllitr.
"dej si ještě." "jasně." "tak jsem si myslel, že umím pít pivo."
"jsem drsnej mladej grázl z kriminálu. už jsem od tebe něco čet."
"já od tebe taky. tamto jak lezeš oknem v koupelně a schováváš se nahej v křoví. to je dobry'."
"jo jo." věnoval se pivu. neměl stání. pořád poletoval kolem. všechno dělal s takovou razancí, světlo věčnosti, ale nic zlého v něm nebylo. h'bil by se vám, i kdybyste nechtěli, protože Kerouac z něho udělal moc velkého ranaře a tím ho sejmul, a Neal byl ostrej, a hodně kousal. ale Neal byl v pohodě, víte, a taky je třeba fakt, že Jack nebyl jeho máma, že jen napsal knihu. akorát ho zničil, úmyslně nebo neúmyslně.
hrála Eternal High, Neal tancoval po celé místnosti. obličej měl strhanej, utrápenej, a tak vůbec, ale tělo, tělo měl jak osmnáctiletej kluk.
"Bukowski, chceš si to s ním rozdat?" obrátil se na mě Bryan. "fajn, dem na to?" zeptal se mě.
zase nic zlýho. jenom pokračoval ve hře.
"ne, děkuju. v srpnu mi bude osmačtyřicet. poslední výprask už mám za sebou."
nezvládl bych ho.
"kdys naposled viděl Kerouaca?" zeptal jsem se.
myslím, že řekl, že v šedesátém druhém nebo třetím. prostě hodně dávno.
tak jsem s Nealem nějak dával piva a pak jsem musel skočit ven pro další. papírování už bylo celkem v cajku a Neal měl chrápat u Bryana a B. mě pozval domů na večeři. řekl jsem, že v pohodě, a že jsem už měl trochu v palici, ani jsem netušil, co se jako bude dít.
když jsme vylezli ven, zrovna začalo drobně mžít. tak akorát aby to pěkně zasralo ulici. pořád jsem ještě nic netušil. myslel jsem, že řídit bude Bryan. ale k volantu se nahrnul Neal. chytl. jsem zadní sedadlo. B. si vlezl dopředu k Nealovi. a začala jízda. pěkně po těch kluzkých ulicích. když už se zdálo, že jsme za rohem, Neal se vždycky rozhodl vzít to doprava nebo doleva, kolem zaparkovaných aut, o fous od krajnice. lepší slovo než fous mé nenapadá. kousíček a bylo po nás.
tak tak jsme to vždycky minuli a já tam hulákal pitomosti jako, "hej, pičo, co děláš!", a Bryan se smál a Neal prostě řídil dál, a nebyl ani zachmuřený, ani šťastný, ani cynický - jen tak tam seděl a dělal pohyby. chápal jsem to, nešlo to jinak. byla to jeho býčí aréna, jeho dostihová dráha. bylo to svaté a muselo to tak být.
nejlepší to bylo kousek za Sunsetem, směrem na sever, na Carlton. mrholilo už pěkně, ulice v prdeli, vidět bylo hovno. vyjeli jsme ze Sunsetu a Neal zachytil svůj příští pohyb, šachy v plný rychlosti, jen se mrkl a musel to mít spočítaný: doleva na Carlton to bylo k Bryanovi. blok vedle. jedno auto jelo před námi a dvě se k nám blížily z protisměru. klidně teď mohl zpomalit a přizpůsobit se ostatním, jenže to by přišel o svůj pohyb. a to on ne. hodil to kolem auta před náma a já si pomyslel, fajn, tak to bychom měli, na tom nezáleží, na tom opravdu ani trochu nezáleží. takhle ti to běží v hlavě, takhle mi to proběhlo hlavou. obě auta se srazily, předkem, přední světla toho druhého mě jako vlna zblízka spláchly na zadním sedadle. jsem přesvědčený, že řidič proti nám v poslední
chvílí šlápl na brzdu. a minul nás o vlásek. Neal s tím určitě počítal. jeho pohyb. ale to nebylo vše. hnali jsme si to už hodně rychle a další auto šinoucí se k nám z Hollywoodské akorát blokovalo odbočku vlevo na Carlton. jeho barvu nikdy nezapomenu. tak blízko jsme byli. zhruba šedodomodrý,. ojetý sporťák, valil se tam, neforemný a tvrdý, asi .jako ocelový prut. Neal to střihl doleva. připadalo mi, že to musíme napálit přímo doprostřed auta. to bylo jasné. jenže jeho pohyb dopředu a náš doleva do sebe perfektně zapasovaly. bylo to o fous. už zase. Neal to zaparkoval a šli jsme dál. Joan nám přinesla večeři.
Neal snědl celou svoji porci i větší část mojí. dali jsme si něco vína. John měl jako chůvu superinteligentního homosexuálního mladíčka, který se potom, když o tom teď tak přemýšlím, dal k nějaké rockové kapele nebo se zabil nebo tak něco. no a já ho pokaždé, co šel kolem, štípl do zadku. hrozně se mu to 1'bilo.
asi jsem to trochu přetáhl. bavil jsem se s Nealem, pili jsme. chůva měl plnou hubu Hemingwaye, pořád mě s ním nějak srovnával, až jsem ho poslal do háje a on šel nahoru zkontrolovat Jasona. pár dní na to mi zavolal Bryan:
"Neal umřel, Neal je mrtvej." "do hajzlu."
potom mi o tom pověděl víc. a zavěsil. a bylo.
po všech těch jízdách, všech těch stránkách z Kerouaca, všech těch kriminálech... zemřít sám pod zmrzlým mexickým měsícem, sám bez pomoci, rozumíte? víte o těch mizerných mrňavých kaktusech? Mexiko není na hovno jenom proto, že se v něm těžko žije; Mexiko prostě je na hovno. umíte si představit číhavé pohledy pouštních zvířat? hloupé, rohaté žáby, hadi podobní skulinám v lidských myslích, pitomě se plazí, zastavují a čekají, pod pitomým mexickým měsícem. plazi a jejich chvatné pohyby, plazi zírající přes jeho tělo v bílém tričku ležící v písku.
Neal, který našel svůj pohyb a nikoho nezranil. drsnej mladej grázl z kriminálu se položil v Mexiku ke kolejím.
tu noc, co jsem s ním jedinkrát byl, jsem mu řekl: "Kerouac o tobě napsal všechny kapitoly kromě jediné, poslední. a tu už mám napsanou já."
"jen si posluž," on na to, "klidně to napiš." poslední verze.