Santa Anita, 22. dubna 1968, 3 hodiny 10 minut odpoledne. Brckovo Bejby jsem propásl, stejně vysoká sázka s Alpským tancem. právě skončil čtvrtý dostih, ještě jsem si ani neškrtl, projel jsem už čtyřicet dolarů, ve druhém dostihu jsem měl vsadit na Boxera Boba v sedle s Biancem, který patřil k těm nejlepším z neznámých v tomhle závodě, sázka 9 ku 5; kdokoli z ostatních žokejů, ať už Lambert nebo Pineda nebo Gonzales, jel za 6/5 nebo stejnou sázku. mám ale takové staré přísloví (tak se tady poflakuju ve svých hadrech a vymýšlím si stará přísloví) - je horší něco vědět a nedotáhnout to do konce než nevědět vůbec nic. protože když se snažíš trefit a ono to nevychází, můžeš si říct do hajzlu, to se proti mně spikli snad všichni bohové. ale když víš a nechováš se podle toho, pak máš v hlavě podkroví a tmavé chodby a chodíš tam nahoru a dolů a máš o čem přemýšlet. na zdraví ti to nepřidá, pokazíš si celý večer, moc piješ a pak ta šrotovací mašina.
dobrá. staří dostihoví sázkaři nejenže chřadnou. oni umírají. mají tuhý kořínek a nakonec je potkáš na Páté východní nebo v hledišti, jak v námořnické čapce prodávají noviny a tváří se, jako že je to všechno jeden velký fór, ale hlava se může rozskočit vejpůl, bachor vyvěšenej, pták bez prcinky. jeden v současnosti celkem uznávaný filozof, nepletu-li se oblíbený Freudův žák - moje bývalá žena ho četla - prohlásil, že sázení je formou masturbace. moc pěkné. takový bystrý chlapec a takové názory. ale u skoro každého přísloví platí, že na každém šprochu pravdy trochu. kdybych byl bystry' mladý muž žijící v blahobytu, asi bych vymyslel něco jako: "čistit si nehty špinavým pilníčkem je formou masturbace." potom bych dostal příspěvek na bádání, stipendium, meč na rameno při audienci u krále a 14 žhavých kundiček. protože však mám za sebou továrny, lavičky v parku, dřinu za pakatel, mizerné ženy a mizerné počasí Života, povím jen tohle průměrný člověk chodí na závody proto, že ho vytáčí každá otočka šroubu, předákův zuřivý ksicht, bytného pracka, milenčino vyschlé přirození; daně, rakovina, deprese; šaty, co se rozpadnou při třetím nošení, voda, co chutná jak chcanky, doktoři u pásu a v neslušných ordinacích, špitály bez srdce, politici s lebkami plnými hnisu... a takhle můžeme pokračovat pořád dál, ale to by nás nanejvýš někdo nařkl ze zahořklosti a šílenství, jenže svět nás vyšiluje všechny, muže i ženy, a dokonce i svatí jsou š~lení, nikdo není ušetřen. no je to na hovno. fajn. podle mých propočtů jsem měl pouhé dva a půl tisíce kund, ale zato jsem viděl 12 a půl tisíce dostihů, a moje jediná rada zní: vzít vodovky a malovat.
chci tím vším říct, že většina lidí chodí na dostihy proto, že jsou v agonii, jo, tak je to, a jsou natolik zoufali, že raději risknou další agonii, než aby čelili své současné životní situaci (?). a ty zvířata nahoře nejsou zas takoví pitomci, za jaké je máme. sedí na vrcholku hor a studují hemžení mravenců. prezident Johnson je na svůj pupek určitě pyšný, no ne? ale zároveň to je jeden z největších kreténů, jakého na nás kdy poštvali, není-li pravda? jak hloupě nás chytají na háček, klepou a porcují; tak hloupě, že leckdo z nás své trýznitele nakonec miluje, protože mučení má přece logiku. vypadá to logicky, nebo~ nic jiného zde na vidění ani není. určitě to je správně, vždy~ tak to je. copak to tady máme? Santa Anitu. Johnsona. tak nebo onak si je tady uchováváme. sami si stavíme mučidla a řveme, když nám zaostalý dozorce trhá genitálie a mává při tom ohromným stříbrným křížem (zlato došlo). jen si to nechte vysvětlit, proč někteří z nás, ne-li většina, ne-li všichni jsme tady, řekněme 22. dubna 1968 odpoledne, v kalifomské Arcadii.
v posledním kole pátého závodu vede kůň číslo 12 Quadrant. na tabuli stojí poměr 5/2, vsadil jsem na výhru; určitě je moje. kůň doběhl ve velkém stylu, o délku před ostatními a ještě se natáhl. vsadil jsem deset babek, celkově jsem projel 40. čekám na oficiální znamení. při poměru sázek 5/2 se platí nějak 7 dolarů nebo 7,50, takže s tou desítkou vsazenou na výhru dostanu zpátky něco mezi 35 nebo 39 dolary. odhadem jsem srovnal skóre. byl to třetí nejtipovanější kůň a během sázení se nehnul z poměru 5/2. na tabuli blikla oficiální výplata:
5,40
přímo na ukazateli. pět-čtyři-tssss. to je něco mezi 8/5 a 9/5 a s 5/2 to nemá vůbec nic společného. někdy z kraje tohohle týdne přes noc zdvihli parkovné z 25 centů na 50. pochybuju, že zdvojnásobili i platy zaměstnancům parkoviště. zároveň z nás začali tahat na vstupném celé 2 dolary místo původního dolaru 95 centů. a teď těch 5,40. sakra. přes hlavní tribunu a střed dráhy přeběhlo neuvěřitelně dlouhé zahučení. viděl jsem už skoro 13 tisíc dostihů, ale něco takového jsem ještě nezažil. na tabuli se nic neměnilo. viděl jsem sice, jak se při poměru 9/5 platí 6 dolarů i jiné jemné varianty, ale ještě nikdy se nestalo, aby se výplata za poměr sázek 5/2 blížila 8f5 anebo aby 5/2 spadlo tak bleskově (a tak pozdě) až na 8/5. někdo musel na poslední chvíli vsadit skoro neuvěřitelnou hromadu peněz.
z davu se začalo ozývat temné HEEEEEJ HEEEEEEJ HEEEEEJ! utichlo to, a zase znova. HEEEJ, HEEEEEEJ, HEEEEEJ! a bylo to pořád delší. masy v tom čichaly shnilou rybu a hajzlovinu. zase jim někdo vrazil kudlu do břicha. při 5 dolarech 40 centech teď dostanu zpátky 27 dolarů místo předpokládaných 39. a nepostihlo to jenom mne. mohli jste přímo cítit, jak je to všechny žere a pálí. pro spoustu z nich každý dostih znamenal mít na nájem, nebo nemít, najíst se, nebo nenajíst, mít na splátku za auto, nebo nemít.
zahleděl jsem se dolů na dráhu. stál tam chlap, mával programem a ukazoval na tabuli. zjevně hovořil s jedním z pořadatelů. potom vzal a programem začal mávat na diváky, zval je, a~ vylezou na dráhu. jeden muž se tam dostal, když přeskočil přes plot. dav pookřál. někdo přišel na to, že se dá otevřít branka v plotu. a už byli tři. dav pookřál. lidem se zvedla nálada. dole jich začalo přibývat víc a víc a dav pookřával. každému se zvedala nálada. šance. šance? konečně něco. přibylo jich víc. na celé dráze postávalo dobrých 40 až 65 lidí.
z amplionu se ozvalo hlášení: "DÁMY A PÁNOVÉ, OPUSŤTE PROSÍM ZÁVODNÍ DRÁHU, ABYCHOM MOHLI ZAHÁJIT ŠESTÝ ZÁVOD!"
neznělo to vlídně. dole na ploše byla speciální desetičlenná policejní jednotka v santaanitských šedých uniformách. každý policista měl bouchačku. dav zahučel, HEEEEEEEJ!
najednou si jeden z těch hazardních hráčů dole všiml, že se na dráze připravuje další závod. sakra, vždy~ blokují škváru. celý dav se přesunul ze škvárové dráhy doprostřed na kulatou travnatou plochu. koně nastoupili na přehlídku. bylo jich osm a v čele kráčel kůň s jezdcem v červeném loveckém kabátku a černé čepičce. dav se rozutekl po dráze.
"PROSÍME VÁS," ozvalo se hlášení, "OPUSŤTE DRÁHU! OPUSŤTE PROSÍM DRÁHU! POČITADLO BOHUŽEL NEZAZNAMENALO POSLEDNÍ ZMĚNU PŘED UZÁVĚRKOU SÁZEK! VÝPLATNÍ SAZBA JE V POŘÁDKU!"
koně zvolna popošli k čekajícímu davu. byli od pohledu hodně velcí a nervózní.
obrátil jsem se na Denvera Dannyho, což je člověk, který se kolem dostihů motá mnohem dýl než já: "Denvere, co se to do prdele děje?"
"tabule funguje, jak má. v tom ten průser nebude. každej vsazenej dolar je zaznamenanej. při uzávěrce byl na tabuli poměr 5/2. pak to bliklo ještě jednou, ukázaly se tam poslední změny, ale těch 5/2 zůstalo. Francouzi maj takový starý rčení: ,a kdo pohlídá hlídače?` Quadrant je všecky předběh, pamatuješ, a poslední třetinu finiše už bylo jasný, že vyhraje. stát se mohlo kdovíco. je dost možný, že si automaty nechávaj během běhu zapnutý. klidně tam mohli stát, a když viděli, že Quadrant na beton vyhraje, mohli vzít a cvakat jednu sázku za druhou. někdo mi říkal, že prej většinu automatů zablokujou, ale jeden dva si můžou nechat zapnutý. fakt nevím. vím akorát, že se tady stala pěkná HAJZLOVINA, ale to tady ví každej."
koně se přiblížili k davu. v čele byl kůň č. 4, obrovitý kůň jménem BUJNÁ TOUHA, v sedle s Piercem. popošel k přední linii čekajících lidí. někdo z nich počastoval dostihovou policii nějakou pěkně hnusnou nadávkou. tři policajti ho odtáhli k plotu a trošku mu tam dali do těla. dav se na ně vrhl, tak ho nechali být a zdrhli zpět na svoje pozice před první řadu lidí rozptýlených po dráze. koně šli dál. bylo jasné, že chtějí projít davem. dostali příkazy. šílený okamžik: lidé na koních proti lidem s holýma rukama. dva tři si lehli před koně, přímo ve směru jejich pochodu. Pierce, ten vepředu, se najednou zašklebil, zrudl jako ten jeho lovecký kabátek, svého koně, favorita závodu, popadl za uzdu, pobídl ho, zavřel oči a už si to razil lidským masem. kůň přeběhl za protestanty. jestli někomu polámal hřbet nebo ne, to nevím.
žokej Pierce si svůj plat zasloužil. správa dostihů z něj musela mít radost. i těch pár krys v hledišti se zaradovalo. ale ještě nebyl všemu konec. pár hochů ho zastavilo a pokusilo se ho shodit ze sedla na zem. vzápětí nastoupila policie. zbytek koní se dostal za rebely, kteří ale zrovna drželi favorita závodu a Pierce už bezmála stáhli ze sedla. to však byla poslední vlna přílivu.
pevně věřím tomu, že kdyby se jim bývalo podařilo stáhnout Pierce ze sedla, diváci by nakonec zapálili tribuny a roztřískali celej ten pitomej bordelstánek. to už si je ovšem policajti vzali všechny do parády. bouchačku nikdo z nich nevytáhl, ale podle všeho zdání si v tom libovali - obzvlášť jeden z nich, který popadl jakéhosi staříka a začal ho řezat přes hlavu, po zátylku a po páteři. Pierce se prodral se svou BUJNOU TOUHOU dál, pro valacha opravdu trefné jméno, určitě se pěkně rozehřál před tou půldruhou mílí. policajti, celí vztekli, se dostali do ráže. nezdálo se, že by rebelové měli enormní zájem jim to vracet. projeli to. dráha byla čistá.
a pak se ozvalo: "NESÁZEJTE! NESÁZEJTE! NESÁZEJTE!" tak to je paráda, no ne? ani dolar těm vydřiduchům - vyžraným debilním dacanům z hnízdeček v Beverly Hills. super. v sázecích automatech bylo ještě šest litrů, když začali vykřikovat: "NESÁZEJTE!" háčky v držce, samá krev, tak nás zase a jednou provždy sejmuli... co jiného jsme mohli dělat než sázet a sázet a sázet a brát.
policajti stáli u zábradlí kolem středové plochy. pyšní a spolehliví a zpocení, dneska si museli pěkně máknout, aby si vydělali. šestý dostih vyhrál OFF, na kterého se vyplácelo v poměru devět ku jedné. jestli byla výplatní sazba sedm osm babek, Santa Anita skončila.
je sobota, příští den, a jak si čtu, na dostizích bylo asi 45 000 lidí, což je zhruba v normě.
já jsem tam nebyl a nikomu jsem nechyběl a koně závodili a já doma napsal tohle.
23. března, osm večer, Los Angeles, ten starý zatracený smutek na mě padá a já nemám kam jít.
možná příště se nám podaří kápnout na toho správného koně.
chce to jen cvik, trochu smyslu pro humor a něco štěstí.