všechny řeky pomalu stoupají, a pořád je to natěsno, učitelé na základních školách vás trestají pravítkem a červi žerou kukuřici; kulomety se staví na stojany a bříška jsou bílá a bříška
jsou černá a bříška jsou bříška. lidé jsou bití jen kvůli bití; soudy jsou místa, kde je už předem napsáno, jak to má skončit, a všechno předtím je pouhá estráda. z výslechů lidé odcházejí bud poloviční, nebo úplně zrušení. někteří lidé doufají v revoluci, ale když se vzbouříte a ustavíte novou vládu, zjistíte, že nová vláda je pořád ten stejný starý Táta, jen s papírovou maskou. v Chicagu udělali velkou chybu, když dali frajírkům z novin do držky - po takové ráně do hlavy by mohli začít přemýšlet. velké noviny - kromě dřívějších New York Times a některých vydání The Christian Science Monitor - totiž přestaly přemýšlet hned po vyhlášení první světové války. těm z OPEN CITY klidně můžeš namlátit za to, že normálně tisknou obrázky lidského těla, ale dej si pozor, než nakopeš do prdele autora úvodníků v novinách s milionovým nákladem, mohlo by se totiž stát, že začne psát pravdu o Chicagu a vůbec, a vysere se na inzerenty. možná by dokázal napsat jen jeden jediný sloupec, ale jediný takový sloupec by mohl přimět milion čtenářů k zamyšlení - pro změnu - a kdo ví, co by se pak mohlo stát. všechno je ale pevně pod zámkem: když si máš vybrat mezi Nixonem a Humphreyem, je to jako vybrat si mezi hovnem teplým a studeným.
nic moc se toho nikde nezměnilo. to, co se stalo v Praze, zchladilo hodně hochů, kteří už zapomněli na Maďarsko. poflakují se po parcích, za idol mají Che G., na amuletech obrázky Castra, dělají ÓÓÓÓÓÓÓÓMMMMM ÓÓÓÓÓÓÓMMM a za vůdce mají Williama Burroughse, Jeana Geneta a Allena Ginsberga. tihle spisovatelé jsou mimo, jsou poddajní, směšní, vyměkli, zženštili - ne teplí, ale zženštilí - a kdybych byl policajt, určitě bych dostal chuť přetáhnout je po těch jejich popletených palicích. klidně mě za to pověste. duši spisovatele, který píše pro ulici, jako čuráka vykouří idioti. psát se dá jediným způsobem, a to O SAMOTĚ u psacího stroje. spisovatel, který musí jít DO ulic, je spisovatel, který ulice nezná. už jsem viděl tolik továren, bordelů, cel, barů a pouličních rečníků, že bych vydržel 100 lidských životů. jít do ulic, když máš JMÉNO, je moc jednoduché - takového Thomase Dylana a Behana Brendana zabili svou LÁSKOU, svou whiskey, svým modlářstvím, svými kundami a stovku dalších přizabili. KDYŽ NECHÁŠ DOMA SVŮJ PSACÍ STROJ, NECHÁVÁŠ TAM SVŮJ KULOMET, A KRYSY SE VYROJÍ. když Camus začal s přednáškami na akademiích, jeho psaní umřelo. Camus nezačal jako řečník, ale jako spisovatel; nebyla to dopravní nehoda, co ho zabilo.
když se mne někteří z mých nemnohých přátel ptají, proč nechodím číst poezii, nechápou, proč má. odpověď zní - ne. a tak tady máme Chicago a tak tady máme Prahu a všechno
je stále při starém. chlapeček dostane na zadek, a až (a jestliže) vyroste, bude dávat na zadek. raději bych jako prezidenta viděl čemého pantera Cleavera než Nixona, ale je to jedno. tady ti zatracení revolucionáři, co mi polehávají po bytě a pijou mi pivo a vyjídají spíž a vytahujou se se svýma ženskýma, by se měli naučit, že všechno musí vycházet zevnitř. prostě nejde dát někomu novou vládu jako nový klobouk a čekat, že se z něj skrz ten klobouk stane někdo jiný. stejně zůstane připosranej a bude si cpát panděro a ani kompletní Dizzy Gillespie to nezmění. spousta lidí se zapřísahává, že se tady schyluje k revoluci, ale já bych hrozně nerad viděl všechny tyto lidi zabíjené pro nic za nic. takhle, pozabíjejte si lidí, kolik chcete, vlastně se nic nestane, ale nezbytně při tom zařve pár dobrých chlapů. a pak, čím to skončí: s vládou NAD lidmi. nový diktátor v beránčím rouchu; ideologie byla dobrá jen k tomu, aby nezrezivěly pušky.
tuhle v noci mi jeden klučina pověděl (seděl uprostřed koberce a vypadal nesmírně krásně a oduševněle):
"chystám se ucpat všechny kanály. celé město bude plavat ve sračkách!"
proč, vždyť mi navykládal už tolik sraček, že by to pohřbilo celé L. A. a málem i Pasadenu.
a pak se zeptal: "máš ještě pivko, Bukowski?"
jeho kunda si hodila nohu přes nohu, až na mě blýskla růžovýma kalhotkama, a tak jsem vstal a donesl klučinovi pivo.
revoluce, to zní velmi romanticky, víte. ale žádná romantika to není. je to krev a střeva a šílenství; jsou to malá děťátka, zabitá proto, že se připletla do cesty, jsou to malá děťátka, která nechápou, co se to děje za svinstvo. je to tvoje kunda; tvoje žena s břichem rozpáraným bajonetem, ošukaná před tvými zraky. jsou to chlapi mučící chlapy, kteří se rádi smáli kresleným filmům s Mickey Mousem. než do toho půjdeš, rozhodni se, kde je duch a kde bude, až bude po všem. nesouhlasím s Dosťojákem - ZLOČIN A TREST - že nikdo nemá právo vzít někomu život. nejprve by se ale člověk mohl trochu zamyslet. samozřejmě nejhorší je na tom to, že nám berou životy, a při tom je to nestojí ani kulku. taky jsem pracoval za plat, který mě přiváděl k zoufalství, a nějaký vypasenec z Beverly Hills si doma klidně znásilňoval čtrnáctileté panny. několikrát jsem
zažil, že chlápek byl na hajzlu pět minut a dostal vyhazov, protože to bylo moc. zažil jsem věci, o kterých se mi ani nechce mluvit. než však něco zabijete, ujistěte se, zda máte něco lepšího, čím by to šlo nahradit. něco lepšího než političtí prospěcháři, kteří nenávistně tlučou hubama ve veřejném parku. chcete-li draze platit, sežeňte si něco lepšího než tříletou záruku.
prozatím jsem neviděl nic jiného než dojemnou a romantickou touhu po Revoluci; dosud jsem neviděl ani jednoho solidního vůdce ani jeden realistický program který by mi dal jistotu, že to jako vždy NESKONČÍ nějakým podrazem. když někoho půjdu zabít, tak nechci vidět, že bude nahrazen uhlíkovou kopií toho samého člověka a tím samým způsobem. dějiny jsme prosrali jako parta ožralců hrajících v kostky vzadu na pánském hajzlu v místním baru. stydím se za to, že patřím k lidské rase, ale už se nechci na téhle ostudě dál podílet, ' rád bych z toho škraloupu kousek odloupnul.
jedna věc je žvanit o Revoluci, když máš břicho nalité cizím pivem a touláš se s šestnáctkou z Grand Rapids, co zdrhla z domu, jedna věc je žvanit o Revoluci, když třem světově proslulým, přitroublým pisálkům tančíš na to jejich ÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓMMM, a druhá věc je Revoluci vyvolat, druhá věc je uskutečnit ji. Paříž, 1870-71, 20 000 lidí povražděných na ulicích, ulice byly mokré od krve jako od deště, krysy vylézaly ven a ládovaly se mrtvolama, a lidé hladověli a plenili domy, aniž by věděli, jaký to má smysl, a vylézali ven a násilím stahovali krysy z mrtvol a jedli je. a kde je Paříž dnes večer? a co je Paříž dnes večer? a tady kamarád by rád přidal hovno na vrchol toho všeho a ještě se usmívá. dobře, má dvacet a většinou čte poezii. ale poezie je mokrej hadr v dřezu.
a tráva. podle nich je vždy tráva totéž co Revoluce. tráva ' ale není zas tak super. prokristapána, kdyby zlegalizovali trávu, půlka lidí by ji přestala kouřit. prohibice dala vzniknout více opilcům než babiččiny cecky. jde jen o to, že chceš dělat to, co nesmíš. komu se chce každou noc šoustat vlastní ženu? anebo když na to přijde, třeba i jednou týdně?
je toho spousta, co bych rád udělal. především bych byl rád, kdyby na prezidenta nekandidovali tak opravdu odporní lidé. potom bych rád změnil muzea. nic není depresivnější a smradlavější než muzeum. nikdy nepochopím, proč procento tříletých holčiček sexuálně obtěžovaných na schodech v muzeu není vyšší. jako první bych na každém patře otevřel aspoň jeden bar; samo o sobě by to pokrylo náklady na všechny platy a také by to mohlo osvěžit a zachránit některé z obrazů a zteřelého šavlozubého tygra, jehož prdel začíná vypadat spiš jako hodně velká kulečníková díra. potom bych tam na každém patře nechal hrát rockovou kapelu nebo swingovou kapelu nebo symfonickou kapelu a tři čtyři pohledné ženy by měly za úkol chodit kolem a vypadat dobře. pokud člověk nerezonuje, nic se nenaučí a nic neuvidí. větši
na lidí se mrkne na šavlozubáka za rozpáleným sklem a trošku stydlivě a trošku otráveně se šourá dál.
představte si chlápka s manželkou, každý pivo v ruce, jak si prohlížejí šavlozubáka a on povídá: "ty jo, podívej na ty kly! skoro jak slon, co?"
a ona na to: "miláčku, pojďme domů, pojďme se milovat!" a on by řekl: "ta tvoje kunda! jen počkej, nejprv se musím jít podívat do přízemí na Spada z roku 1917, prej na něm letěl samotnej Eddie Rickenbacker. sejmul sedmnáct skopčáků. mimochodem slyším, že dole dávají Pink Floydy."
ale Revolucionáři muzea vypálí. počítají, že spálení je odpověď na všechno. upálili by i svou babičku, kdyby nestihla utéct. a pak se porozhlédnou po vodě nebo po někom, kdo umí operovat slepé střevo, anebo po někom, kdo dokáže opravdovým šílencům zabránit v tom, aby si ve spánku podřízli hrdlo. a potom půjdou zjistit, kolik krys žije ve městě, ne lidských krys, ale krysích krys. a přijdou na to, že krysy jsou to poslední, co lze topit, pálit a nechat umírat hladem, a to první, co dokáže najít potravu a vodu, protože to dělají už celá staletí a bez cizí pomoci. krysy jsou skuteční revolucionáři; krysy jsou skutečný underground, ale o vaši prdel nemají zájem, ledaže by se do ní zahryzly, a ani o ÓÓÓÓÓÓÓÓÓMMM se nezajímají.
já neříkám, že to máme vzdát. jsem pro opravdový lidský duch, a~ je kdekoli, a~ se skrývá kdekoli, a~ je to cokoli. ale pozor na kovboje, kteří o tom umějí moc pěkně mluvit, ale pak vás nechají ve štychu se 4 hodně drsnými policajty a tak osmi devíti hochy z národní gardy a vám nezbude než se naposled pomodlit ke svému pupku. tihle hoši, co ve veřejných parcích hulákají o vašem utrpení, obyčejně vezmou nohy na ramena dříve, než se začne střílet. chtějí zůstat naživu, aby mohli napsat své memoáry.
dřív se obíralo o prachy v náboženství. nemyslím ve velkém v kostelech, to byla otrava. tam se každý nudil, kněze
nevyjímaje. ale ta bíle natřené místa na ulici. ježišmarjá, jak ti se do toho uměli opřít. chodil jsem tam opilý, sedl jsem si a díval se. většinou poté, co už mi nechtěli v baru nalít. bylo to lepší než jít domů a honit si péro. nejlíp z tebe uměli vytřískat prachy v L.A. a pak v N.Y. a Delfii. člověče, to nebyli kazatelé, to byli umělci. málem jsem se jim tam začal svíjet na zemi. většina těchhle kazatelů se spravovala po kocovině, oči měli podlité krví, potřebovali schrastit pár $$$, aby se mohli napít nebo si snad šlehnout, k sakru, nevím.
málem jsem se jim tam začal svíjet a to jsem byl hodně v klidu a hodně utahaný. i když vás to chytlo jen tak zpola, stejně to bylo lepší než kunda. moc rád bych jim poděkoval, kámošům, většinou negrům, pardón, černochům, za těch několik zábavných nocí. mám ten dojem, že pokud jsem vůbec někdy napsal nějakou poezii, že dost možná jsem jim nějaký ten verš vyfouknul. teď už to ale upadá. Bůh snad nezaplatil nájem nebo se nezjevil s flaškou vína, o kterou tolik žadonili, anebo se jim vykašlal na poslední čisté prádlo a nechal ho ležet špinavé na podlaze. Bůh pravil ČEKEJTE, a ono je těžké ČEKAT, když vám kručí v žaludku a duše se necítí nijak skvěle a vy se můžete dožít leda tak 55, a On se naposledy ukázal před téměř 2000 lety, a to provedl pár laciných pouťových triků, nechal se přelstít několika Židy a pak celou scénu vyhodil do povětří. člověka to utrpení zatraceně vyčerpá. pak už ho zabíjí i zuby v hubě nebo ta samá samá žena v tom samém samém malém pokojíku.
náboženští kazatelé to nyní táhnou s revolučními kazateli a člověk tak, bratři, nerozezná prdel od prciny. uvědomte si to a jste na stopě. pozorně je po poslouchejte a jste na stopě. sežerte jim to všechno a je po vás. Bůh slezl ze stromu, popadl hada a těsnou prcinu Edenu a zdrhl a teď vám z téhož stromu háže zlatá jablka Karel Marx, většinou nalíčený načerno.
jestliže se bojuje, a já věřím, že ano, vždy se bojovalo, právě díky tomu máme Van Goghy a Mahlery stejně jako Dizzy Gillespie a Charley Parkery, pak si prosím dávejte pozor na své vůdce, protože ve svých řadách jich máte spoustu takových, kteří by se raději stali prezidenty General Motors, než aby vypálili benzinku firmy Shell tadyhle za rohem. jelikož však nemůžou mít to první, vezmou zavděk tím druhým. jsou to prastaré lidské krysy, jež nás drží tam, kde jsme. Dubček se z Ruska vrátil jako poloviční muž, děsící se psychické smrti. člověk už by se měl konečně naučit, že je lepší nechat si pomalu uříznout koule a zemřít, než se snažit za každou cenu přežít. hloupost? není to o nic hloupější než ten největší zázrak. ale když se ocitnete v pasti, snažte se vždy pochopit, za co přesně to chcete vyměnit, jinak to vaše duše vzdá. Casanova šmátral dámám pod sukně, zatímco muži byli trháni na kusy na králově dvoře; ale i Casanova zemřel jako stařec s velkým ptákem a dlouhým jazykem a bez špetky kuráže. to, že si žil dobře, je pravda; a že bych mu klidně mohl plivnout na hrob a nic necítit, je pravda také. ženy většinou letí na ty největší voly, jací jsou k mání; proto taky lidská rasa je na tom tak, jak je: vychovali jsme ty nejmazanější a nezničitelné Casanovy, uvnitř celé duté jak velikonoční vajíčka z čokolády, která nutíme našim ubohým dětem.
jádro Umění stejně jako jádro Revolucionářů je prolezlé těmi nejnepředstavitelnějšími všivými zrůdami, co se ukájejí coca-colou, protože si nedokážou sehnat džob jako umývání nádobí ani malovat jako Cezanne. když vás určitá forma jako nechce, tak nezbývá než se modlit nebo makat na novou. a když zjistíte, že ani tahle forma vás nechce, tak proč ne jiná? každý si udělá dobře pěkně po svém.
nicméně, i když jsem tak starý, dělá mi zvláštní radost, že žiji v této určité době. MALÝ ČLOVÍČEK PROSTĚ ZAČAL MÍT PLNÉ ZUBY TOHO, JAKÉ MU TO SERVÍRUJÍ SRAČKY. děje se to všude. Praha. černošská čtvrť Watts. Madarsko. Vietnam.
tady nejde o vládu. jde o to, že Člověk je proti vládě. to je Člověk, který už doopravdy nemá zájem nechávat ze sebe dělat vola bílými Vánoci, kde zní hlas Binga Crosbyho, a pomalovanými velikonočními vejci, která se musejí schovat před dětmi, protože děti se musí SNAŽIT JE NAJÍT. plné zuby budoucích amerických prezidentů, které když vidíte na televizní obrazovce, tak se musíte jít honem vyzvracet na záchod.
mám rád tuto dobu. mám rád tyto pocity. mladí konečně začali přemýšlet. a mladých je stále víc a víc. ale pokaždé, když se někdo postaví do čela jejich pocitů, je zavražděn. staří a etablovaní se jich bojí. vědí totiž, že revoluce může vypuknout ve volebních urnách v americkém stylu. můžeme je pozabíjet bez jediné kulky. můžeme je pozabíjet tak, že budeme prostě čím dál opravdovější a lidštější a nezvolíme ty sračky. ale oni nejsou hloupí. co nám to nabízejí? Humphreye nebo Nixona. jak říkám, studené hovno, teplé hovno, pořád stejné hovno.
jediný důvod, pro který na mě ještě nebyl spáchán atentát, je, že jsem malé hovno. nemám žádnou politickou příslušnost, já jen pozoruji. nestojím na ničí straně, jedině na straně lidského ducha, což konec konců zní dosti povrchně, jako od reklamního agenta, ale znamená to především mého ducha, a vc~šeho také, nebo~ nejsem-li skutečně naživu, jak bych vás mohl vidět?
člověče, jak rád bych viděl, že každý člověk na ulici má dobré boty a že má po ruce dobrou kundu a taky břicho pl~ né žrádla. ježišmarjá, naposledy jsem měl kundu v šedesátém
šestém a od té doby si mastím lano. ale žádná masturbace se • té diře fantastické prostě nikdy nevyrovná.
jsou to drsné časy, bratři, a já fakticky nevím, co vám mám říct. jsem běloch, ale musím s vámi souhlasit - ani tak moc nevěřte tomuhle natěračství - běloši jsou měccí a ani já nemám v lásce měkkouše, ale už jsem viděl hodně takových černých hochů, z kterých bych mohl prozvracet celou cestu ze západ
ní Venice do Miami Beach. Duše nemá kůži; duše má jen nitro, které touží ZPÍVAT, copak to nakonec neslyšíte, bratři? slabounce, neslyšíte, bratři? žhavá kundič'ka a nový kadilak celej ten průser nevyřeší. pepka Pepka neklepne a Nixon bude váš pnští president. Kristus se z kříže zdejchnul a nyní jsme k té kurvě přibiti my, černí a bílí, bílí a černí, komplet.
skoro ani nemáme na vybranou. když se ženeme příliš rychle, jsme mrtví. když se neženeme dost rychle, jsme mrtví. to není náš balíček karet. jak se má člověk vysrat, když má v prdeli zaražený dvoutisícimetrový křesťanský korek?
k tomu, abyste se něco naučili, nečtěte Marxe. hodně suchá sračka. učte se prosím ducha. Marx jsou akorát tanky valící se přes Prahu. na tohle jim neskočte. nejdřív ze všeho si přečtěte Celina. největší spisovatel posledních 2000 let. samozřejmě i Camusův CIZINEC se sem vejde. ZLOČIN A TREST. BRATŘI. vše od Kafky. všechny věci od neznámého spisovatele Johna Fanteho. Turgeněvovy povídky. vyvarujte se Faulknera, Shakespeara a hlavně George Bernarda Shawa. to je to nejnafoukanější fantazírování Všech Dob skutečně stoprocentního sráče s neuvěřitelnými politickými a literárními konexemi. jediný z těch mladších, kdo měl cestu předem vydlážděnou a komu se prdel líbila, když to bylo třeba, byl Hemingway, ale na rozdíl od Shawa Hem ze začátku napsal pár dobrých věcí, kdežto Shaw nepsal nikdy nic jiného než naprosté pičoviny, uštěpačné a nudné pičoviny.
tak tady mícháme Revoluci s Literaturou a ono to do sebe zapadá. všechno do sebe tak nějak zapadá, ale já jsem čím dál unavenější a čekám, až přijde zítřek.
bude stát onen Člověk na mém prahu? vždy~ je to fuk, no ne?
doufám, že jste si kvůli mně rozlili čaj.