krejčík byl dokonale šťastný. seděl na židli a šil. to až přišla ta ženská a zazvonila na dveře, tehdy přišel o klid. "kysaná smetana, mám kysanou smetanu na prodej," usmála se na něj. "táhni vodsaď, smrdíš," obořil se na ni, "já ti seru na nějakou kysanou smetanu!" "éééé.~" zašklebila se, "tady to ale smrdí! proč si nevynesete odpadky!" a utekla.
a tu si krejčí vzpomněl na ty tři mrtvoly. první se válela v kuchyni pod sporákem. druhá byla na stojáka v komoře, pověšená za límec, jak byla ztuhlá, tak tam stála. a třetí seděla vzpřímeně ve vaně, vlastně ne úplně vzpřímeně, protože hlava jí byla vidět těsně nad okrajem vany. mouchy se začínaly slétávat a to bylo špatné. podle všeho měly z těch těl obrovskou radost, byly jimi úplně opilé, a když na ně šel s plácačkou, strašně se rozzlobily. ještě nikdy neslyšel mouchy bzučet tak vztekle. dokonce ho napadly a pokousaly. raději je nechal být.
sedl si zpátky k šití. znovu zazvonil zvonek. tak to vypadá, že to nikdy nedošiju, pomyslel si.
byl to jeho kámoš, Harry. "ahoj, Harry."
nahoj, Jacku."
Harry vešel dovnitř. "co to je za smrad?" "mrtvoly."
"mrtvoly? si děláš prdel?!" "ne, běž se podívat."
Harry je našel po čichu. nejprv našel tu v kuchyni, pak tu v komoře a nakonec tu ve vaně. "proč's je zabil? ses zbláznil? co s tím jako chceš dělat? proč ty těla někam neschováš, proč se jich nezbavíš? seš cvok? proč's je zabil? proč nezavoláš policii? ty ses pomátl! panebože, to je SMRAD! to ti povídám, NEPŘIBLIŽUJ SE ke mně! co s tím jako chceš dělat? co to má znamená? FFFUUUJ! TAKOVEJ SMRAD! MNĚ JE BLBĚ!"
Jack se věnoval šití. prostě jen šil a šil a šil. vypadalo to, jako kdyby se schovával.
„Jacku, jdu zavolat na policii."
Harry popošel k telefonu, jenomže se mu udělalo špatně. šel do koupelny a vyzvracel se do hajzlu. z vany čouhala akorát hlava té mrtvoly.
když vyšel z koupelny a zvedl telefon, zjistil, že stačí odšroubovat mluvítko a pak jde do sluchátka strčit.penis. šoupal s ním dopředu a dozadu a bylo to příjemné. moc příjemné. za chvilku byl se sebou hotový, zavěsil sluchátko, zapnul se a sedl si naproti Jackovi.
"Jacku, ty ses zbláznil??"
"Becky ř'kala, že si myslí, že jsem cvok. vyhrožuje mi, že mě dá do ústavu."
Becky byla Jackova dcera.
„ví ona o všech těch mrtvolách?"
"ještě ne. má nějaký pochůzky v New Yorku. pracuje jako
nákupčí pro velký obchoďáky. sehnala si dobrou práci, jsem na ni pyšnej."
"ví o tom Marie?"
Marie byla Jackova žena.
"Marie nic neví. ona už sem ani nechodí. co dostala tu práci v pekařství, moc si o sobě myslí. žije ještě s jednou ženskou. tak mě občas napadá, jestli se z ní nestala lesba."
"hele, kamaráde, já na tebe tu policii prostě nezavolám. seš můj přítel. tohle si musíš vyřešit sám. pověz mi ale prosím tě, proč jsi je všechny pozabíjel?"
"neměl jsem je rád."
"nebudeš přece chodit kolem a zabíjet lidi, který nemáš rád."
"já jsem je měl strašně nerad." „Jacku?"
"hm?" "nechceš zkusit telefon?" "jestli proti tomu nic nemáš." "je to tvůj telefon, Jacku."
Jack vstal a rozepnul se. strčil penis do sluchátka, šoupal s ním tam a zpátky a bylo to příjemné. když byl hotový, zapnul se, posadil se a dal se zase do šití. vzápětí zazvonil telefon. vrátil se k němu.
"á, Ahoj, Becky! to je od tebe pěkný, žes zavolala. cítím se skvěle. jo, my jsme ze sluchátka sundali to mluvítko, tak proto. Harry a já. právě teď je tady. co že je? fakt si to mysliš? já myslím, že Harry je v pořádku. nic. zrovna šiju. Harry tady sedí. takový temný odpoledne. fakt ponurý, když o tom tak přemýšlíš. zataženo. lidi choděj pod oknem a maj pěkně hnusný držky. jo, jsem v pořádku. cítím se skvěle. ne, ještě ne. ale na mražáku mám humra. po humrech bych se prostě utlouk. ne, neviděl jsem ji. ona si o sobě myslí, že je kdovíkdo. jo, já jí to vzkážu. neboj. Sbohem, Becky."
Jack zavěsil a zase se posadil, zase se dal do šití.
"víš," začal Harry, "tak jsem si na něco vzpomněl. když
jsem ještě byl mladej - do hajzlu s těma mouchama! copak
jsem MRTVEJ! - když jsem byl mladej, měl jsem takovou prá-
ci, ještě s jedním maníkem. šlo o to, že jsme vomejvali tydle
mrtvoly. vobčas jsme tam měli i pohledný žencký. jednou
jsem tam takhle přišel a Mitry, to byl ten druhej, prcal jednu
takovou ženckou. ,Mitry!` povídám, ,co to DĚLÁŠ! STYĎ SE!`
jen se na mě votočil a jel dál. když z ní slezl, povídá mi, ,Har-
ry, já už jich vošoustal nejmíň tucet. je to dobrý! zkus to s ní.
uvidíš!` vodmítl jsem. ale jednou, když jsem vomejval fakt
pěknej kus ženský, tak jsem jí tam strčil prst. ale nikdy jsem
nedokázal jít dál."
Jack se věnoval šití.
"mysliš, že bys to zkusil, Jacku?"
"sakra, co já vím? fakt nemám ponětí."
šil dál. pak zdvihl hlavu: "hele, Harry, mám za sebou těž-
kej tejden. chci si dát něco na zub a jít si schrupnout. mám ta-
dy humra. jenže já jsem takovej trošku divnej. nejraději jím
sám. nesnáším, když musím jíst pohromadě s lidma. jo?"
"jo? chceš, abych šel? seš trošku rozrušenej. dobrá tedy. já
půjdu."
Harry vstal.
"nebuď naštvanej, Harry. pořád jsme přátelé. to přece pla-
tí furt, no ne? kamarádíme se už dlouho."
"jasně, od třiatřicátýho. to byly dny, panečku! FDR. NRA.
WPA. ale my to dokázali. dnes o tom ti mladí nemaj ani páru."
"jasně že ne."
"tak se měj, Jacku."
"sbohem, Harry."
Jack vyprovodil Harryho ke dveřím, otevřel je, zadíval se
na něj, jak se vzdaluje. pořád ty stejné pytlovité kalhoty. odjakživa chodí oblíkaný jako hastroš.
Jack šel do kuchyně, vytáhl humra z mražáku a přečetl si
návod. vždycky ten návod zkurvěj. pak si všiml těla ležícího
pod sporákem. měl by ho někam odklidit. krev pod tělem už
dávno zaschla. z krve na podlaze se už dávno stal tvrdý škraloup. slunce konečně vyšlo zpoza mraku. bylo hodně pozdní
odpoledne, byl podvečer a nebe zrůžovělo a něco té růžové
do kuchyně prosvitlo oknem. člověk skoro viděl, jak se pomaličku plíží dovnitř, jako obrovský hlemýždí růžek. tělo leželo na břichu, s tváří obrácenou ke sporáku, a pravá ruka
byla zkroucená pod tělem, a její otevřená dlaň jen tak trčela
zpod levého boku. růžový hlemýždí růžek si na ni posvítil,
zbarvil ji dorůžova. Jack si dlaně povšimnut. tak růžová dlaň.
na pohled tak nevinná. pouhá dlaň, samotná růžová dlaň.
dlaň jako květina. na chuti měl Jack pocit, že se pohnula. ne,
nepohnula se. růžová dlaň. pouhá dlaň. neviňoučká dlaň.
Jack tam stál a zíral na ni. poté si s humrem sedl ke stolu. za-
díval se na dlaň. rozplakal se. odložil humra stranou, ruce dal
na stůl, položil si na ně hlavu a dal se do pláče. plakal hroz-
ně dlouho. plakal jako žena. plakal jako dítě. plakal jako co-
kotí. pak přešel do vedlejšího pokoje a zvedl sluchátko.
"ústředna? chci spojit s kriminálkou. ano, já vím, že to zní
divně, chybí mi totiž mluvítko, ale já chci spojit s kriminálkou."
Jack čekal.
"ano? poslouchejte, já jsem zabil člověka! vlastně tři! mys-
lím to vážně, ano, myslím to vážně! přijeďte si pro mě. a na
ty těla s sebou vemte dodávku. zešílel jsem. hráblo mi. ani
nevím, jak se to stalo. cože?"
Jack jim dal adresu.
"cože? to proto, že mi chybí mluvítko. to já. dělal jsem to
do sluchátka."
muž mluvil dál, ale Jack zavěsil. vrátil se do kuchyně a sedl si ke stolu a složil hlavu zpátky mezi lokty. už neplakal. jen
tak tam seděl a slunce už nebylo ani trošku růžové. slunce zapadalo a venku se stmívalo a on přemýšlel o Becky a pak
přemýšlel, že by se zabil, a pak už nepřemýšlel o ničem. jihoafrický humr v balíčku mu ležel u levého lokte. k tomu humrovi se už nedostal.