jednou v noci jsem se tak trochu opil a tu kámoš, co mi vydal pár knížek, povídá: "Bukowski, chce se ti zajít na návštěvu za L.?"
L. - to byl slavný spisovatel. byl slavný už nějaký ten pátek. díla měl přeložená do všeho, i do kozích bobků. dotace,
milenky, manželky, ceny, romány, básně, povídky, obrazy...
pobyty v Evropě. známý všech osobností. atakdále.
"ne, kurva, to ne," povídám Jensenovi, "jeho věci mě nudí."
"ale tohle říkáš o každým."
"však to je pravda."
Jensen se posadil a zadíval se na mne. Jensen rád seděl
a díval se na mne. nelezlo mu do hlavy, jak můžu být tak za-
bedněný. ano, já jsem byl zabedněný. ale měsíc taky.
"chce tě poznat. už o tobě něco slyšel."
"fakt jo? já jsem zas slyšel o něm."
"asi by ses divil, jak moc lidí už o tobě slyšelo. minulou
noc jsem se stavil u N. A. a ona prý, že by byla ráda, kdyby
ses někdy zastavil na večeři. s L. se seznámili v Evropě."
jo?<:
"a oba dva se seznámili s Artaudem."
"jo, ta by s Artaudem chrápal nešla."
"to je fakt."
"nemám jí to za zlý. já bych s ním taky nešel."
"udělej mi laskavost. pojďme za ním."
"za Artaudem?"
"ne, za L."
dopil jsem.
"tak jdem."
cesta z chudinské čtvrti k L-ově sídlu byla dlouhá. a L-ovo
sídlo, to bylo něco. Jensen najel na příjezdovku a ta byla
dlouhá asi jako klasický výjezd z dálnice.
"to je ten, kterej furt žvaní o CHUDOBĚ?"
"vládě prý dluží 85 táců na daních."
"chudinka."
vylezli jsme z auta. byla to třípatrová vila. vpředu na verandě byla houpačka a na ní ležela kytara za 250 babek. přiběhl
k nám vyžraný německý ovčák. měl pěnu u huby a vrčel a já
jsem si ho držel od těla díky té kytaře, čímž nemyslím, že
bych na ni hrál, ale že jsem se s ní oháněl, a Jensen zatím vy-
zváněl.
v kukátku se ukázal takový nažloutlý vrásčitý obličej, který se zeptal:
"kdo je to?"
"Bukowski a Jensen."
"kdože?"
"Bukowski a Jensen."
"neznám."
vlčák vyskočil a jak kolem mě letěl, zuby mu jenom cvakly těsně vedle mé hrdelní žíly. když dopadl na zem, parádně
jsem ho vzal po hřbetě, ale on se jen otřásl, skrčil se, jen jen
vyskočit znova, zježil chlupy a vycenil na mě ty svoje špinavé zažloutlé zuby.
"Bukowski. napsal CELÝ ZASRANÝ ČAS a KŘIČÍM V DEŠTI. já jsem Hilliard Jensen z NEW MOUNTAIN PRESS."
vlčák na mě naposledy nasraně zavrčel a přichystal se ke
skoku, když L. pravil: "ale no tak, Pupu, nech toho!"
Pupu se mírně uvolnil.
"hodný Pupu," usmál jsem se, "hodný Pupu!"
Pupu se na mě podíval. věděl, že lžu. starouš L. nám ko-
nečně otevřel dveře. "tak pojďte dál," řekl.
zlomenou kytaru jsem hodil na houpačku a vešli jsme do-
vnitř. obývák vypadal jako podzemní parkoviště.
"posaďte se, " vyzval nás L. mohl jsem si vybrat mezi třemi
nebo čtyřmi křesly, vzal jsem to nejbližší.
"já tady tomu systému dávám tak rok," řekl L. "lidé se probouzejí. brzy celý ten bordel spálíme na prach."
L. luskl prsty - "uděláme" (lusk) "a bude po něm! nový
a lepší život pro nás všechny!"
"bylo by něco na piti?" zeptal jsem se.
L. zatáhl za zvoneček, který mu visel u křesla. "MARLOWE!" zařval.
potom se podíval na mne: "četl jsem vaši poslední knihu,
pane Meade."
"ne, já sem Bukowski," odvětil jsem.
otočil se k Jensenovi: "tak to vy jste Taylor Meade! odpusťte mi!"
"ne, ne, já jsem Jensen. Hilliard Jensen. NEW MOUNTAIN."
vzápětí do pokoje přiklusal Japonec, lesklé černé kalhoty,
bílé sako. mírně se uklonil. usmíval se, jako by nás měl jed-
noho dne všechny pozabíjet.
"Marlowe, ty čuráku pitomej, tady pánové si přejí něco na
pití. přijmi objednávky a hejbni kostrou, protože jinak ti na-
trhnu prdel."
L-ův obličej kupodivu vypadal, jako kdyby z něj odstranil
veškerou bolest. i když tam byly vrásky, podobaly se přibliž-
ně potůčkům, vyšitým na kůži nebo namalovaným, nebo na-
házeným. podivná tvář. nažloutlá. s pleškou. maličkaté oči. na
první pohled zoufale obyčejná a nijaká tvář. ale v tom případě - jak to všechno mohl napsat? „Joj, Mack měl ale ptáka! Joj,
Mack měl toho nejmacatějšího ptáka! jakýho ptáka to Mack
měl! Mack měl toho nejmacatějšího ptáka ve městě. nejmaca-
tějšího na západ od Mississippi. každej mluvil o tom, jakýho
má Mack ptáka. joj, Mack měl ale ptáka..." atd. když přišlo na
styl, L. je všechny položil na lopatky, i když podle mě je to
fakt o ničem.
Marlow se vrátil s namíchaným pitím a to má u mě plus:
bylo toho hodně a byla to sila. postavil pití a odklusal. pozoroval jsem, jak se mu kyčle v přiléhavých kalhotech pohupují, když uháněl zpátky do kuchyně, kam patřil.
L. už vypadal přiopile. vyžahl půlku svojí sklenky. ty vole,
skotská s vodou. "nikdy nezapomenu na ten hotel v Paříži.
byli jsme tam všichni. Kaja, Hal Norse, Burroughs... největší
literární mysli naší generace."
"myslíte, že to napomohlo vašemu psaní, pane L.?" zeptal
jsem se.
byla to hloupá otázka. přísně se na mě zadíval a pak svolil, abych spatřil jeho úsměv: "vše napomáhá mému psaní."
všichni jsme tam jen tak seděli, popíjeli jsme a koukali jeden na druhého. L. znovu zazvonil na zvonek a Marlow přiklusal, aby nám doplnil zásobu pohonných hmot.
"Marlow," začal L., "překládá Ednu St. Vincent Millayovou
do japonštiny."
"úžasné," poznamenal Jensen z NEW MOUNTAIN.
co je na tom sakra tak úžasnýho, že překládá Ednu St. Vincent Millayovou do japonštiny, pomyslel jsem si.
"co je na tom sakra tak úžasnýho, že překládá Ednu St.
Vincent Millayovou do japonštiny," řekl L.
"dobře, Millayová, to je stará věc, ale jaké chyby mají moderní básníci?" zeptal se ho NEW MOUNTAIN.
jsou příliš mladí, příliš zbrklí a končí příliš brzo, pomyslel
jsem si.
"nemají žádné trvalejší přednosti," opáčil starouš.
já nevím. nikdo s nikým se nebavil. opravdu jsme se navzájem neměli rádi. Marlow klusal sem a tam a nosil pití. dostal jsem pocit, že jsem ve strašlivé podzemní jeskyni anebo
v nesmyslném filmu. jenom nesouvislé scény. někdy ke konci L. vstal a dal Marlowovi facku, a to pořádnou. nevěděl
jsem, co to má znamenat. sex? nuda? hra? Marlow se ušklíbl
a odběhl zpátky za Millayinou kundou.
"nechť nevstoupí do mého domu ten, jenž všechen stín
a všechno světlo neunese," zarecitoval L.
"hele, podívej," naklonil jsem se, "podle mě píšeš pěkný
sračky. tvý věci mi odjakživa lezly krkem."
"a mně zas odjakživa lezly krkem ty tvé, Meade," odvětil
starouš, "hlavně to, jak kouříš filmovým hvězdám. to umí každý, vykouřit filmové hvězdě. na tom vůbec nic není."
"ale může," řekl. jsem, "a já nejsem Meade!"
starouš vstal a potácivě se vydal k mému křeslu, přeložen
do osmnácti jazyků.
"co chceš - prát se, nebo prcat?" zeptal se.
"prcat," odpověděl jsem.
"MARLOWE!" zařval L.
Marlow přiklusal a L. zařval: "PITÍ!"
SKUTEČNĚ jsem čekal, že požádá Marlowa, a~ si sundá
kalhoty, aby mi splnil přání, ale to se nestalo. tak jsem se jenom koukal, jak M. běží zpátky do kuchyně a pohupuje přitom kyčlemi.
začali jsme novou rundu. "takhle" (lusk!) řekl L., "zrušíme
systém! spálíme ho na prach!"
vzápětí mu hlava klesla na prsa a on dočista vytuhnul.
"pojďme," hlesl Jensen.
"momentíček," usmál jsem se. přešel jsem ke staroušovi
a zajel jsem rukou na dno křesla, dolů k prdeli.
"co děláš?" podivil se Jensen.
"vše napomáhá mému psaní," ušklíbl jsem se, "a tenhle
hajzl je pěkně napakovanej."
nahmatal jsem až dolů a vytáhl peněženku: "a jdem!"
"tos neměl," řekl Jénsen a zamířili jsme k východu.
něco mi popadlo pravou ruku a zkroutilo mi ji za zády.
"tady se nechava FŠECHNY PENISE PŠED OTCHODEM NA
POČEST PANA L.!" oznámil překladatel E. V. Millayové.
"vždy mi kurva lámeš ruku, sráči jeden šikmookej!"
"NECHAVA SE FŠECHNY PENISE! POČEST PANA L.!" vykřikoval.
"VRAŽ MU, JENSENE! VRAŽ MU JEDNU! POMOŽ MI OD TOHO ZMRDA!"
"vaš pšitel se mě dotkne a ruka je slomena!"
"fajn, vem si tu šrajtofli. čert to vem. stejně mi brzo přijde
šek z GROVE PRESSu."
vzal L-ovu peněženku, hodil ji na zem. pak vytáhl mou
a hodil ji tam taky.
"hej, počkej, POČKEJ! co seš to jako zač? nějakej zasranej
zlodějíček
"NECHAVA SE FŠECHNY PENISE! POČEST PANA L.!"
"to je neuvěřitelný. tady je to horší než v bordelu."
"a tef pověste svemu pšiteli, af hodí svoji peněšenku na
podlahu, nebo ja vam slomim ruku!"
Marlow kousek přitlačil, aby mi ukázal, že to nebude problém.
„Jensene! šrajtofli! ZAHOĎ JI!"
Jensen odhodil peněženku. Marlow mě pustil. obrátil jsem
se k němu. použitelnou jsem měl jenom levičku.
„Jensene?" zeptal jsem se.
podíval se na Marlowa.
"ne," řekl.
zadíval jsem se na starouše, jak pochrupuje. na rtech jako-
by měl takový nenápadný něžný úsměv.
otevřeli jsme dveře a vyšli ven.
"hodný Pupu," zašeptal jsem.
"hodný Pupu," zašeptal Jensen.
nasedli jsme do auta.
"je tady ještě někdo, koho bys chtěl dnes večer navštívit?"
nadhodil jsem.
"no, přemýšlel jsem o Anais Nin."
"tak toho přemýšlení nechej. asi bych ji nezvládl."
Jensen vycouval na hlavní. byla zase taková vlahá jihokalifornská noc. zakrátko jsme našli Picovu třídu a Jensen zamířil
na východ. podle mě Revoluce nemohla vypuknout zas tak
šíleně rychle.