"Zrzo`," povídám tomu mladíkovi, "pro ženy už jsem jenom
vzduch. a je to převážně moje chyba. nechodím na plesy ani
na křesťanský dobročinný večírky ani na čtení poezie a nejrůznější sleziny a podobný sračky, ale právě tam přece chodí kurvy. já jsem balil ženský v barech nebo ve vlaku z Del Maru, prostě tam, kde se chlastalo. teď už mám těch barů po krk. jak tam ti osamělí chlapi akorát vysedávají, hodinu za ho-
dinou, v naději, že se tam zastaví nějaká ta kunda ucouraná. něco takové je pro lidskou rasu ostudné."
,Zrzo` vyhodil pivní flašku do vzduchu, chytil ji a o hranu
mého stolku urazil uzávěr.
"všecko to je problém mysli, Bukowski, vždy ty to nepotřebuješ."
"všecko to je problém mýho ptáka, ,Zrzo`. já to potřebuju."
"sme jednou na ulici sebrali holku, starou notoričku. sme
vzali provaz a přidělali sme ji k posteli. jedno číslo sme dá-
vali za 50 centů. každej mrzák, magor a feťák z ulice potřeboval kundu. tři dny a tři noci a vystřídalo se jich snad 500."
"ježíšmarjá, ,Zrzo`, vždy to je nechutný!"
"sem si myslel, že seš starej prasák."
"ale to proto, že si neměním ponožky každej den. nechávali jste ji aspoň jít se vymočit nebo jít na stolici?``
"co je to ,na stolici`?"
"do hajzlu. dávali jste jí jíst?"
"notoři nejí. dávali jsme jí víno."
"to je nechutný."
"proč?"
"vždy je to hnusný a krutý, hnusný a nelidský. zkus se
nad tím zamyslet. to by ani zvíře neudělalo."
"hodilo nám to 250 bobulí."
"co jste jí dali?"
"nic. akorát jsme ji tam nechali ještě dva dny, nájem už byl
zacálovanej.``
"odvázali jste ji?"
"jasně, nechtěli sme mít na krku znásilnění s vraždou."
"to od vás bylo moc pěkné."
"mluvíš jak ňákej kněz."
"dej si ještě jedno."
"klidně ti seženu ňákou kundu."
"za kolik? za 5O centů?"
"ne, trošku víc."
"díky ne,"
"hm, ty to fakt máš tak ňák na háku."
"teď jsi na to kápl."
oba jsme si zašli ještě pro jedno pivo. kopnut ho do sebe
jedna radost. pak se postavil: "hele, tadyhle pod vopaskem
dycky nosím žiletku. vandráci mívaj s holením problémy. já
ne. dycky ji mám po ruce.
a když sem na cestách, nosím na sobě dvoje kalhoty - koukni - a když dorazím do města, sundám si ty vnější, voholim se,
umeju a pod tmavě modrým tričkem nosím bílý, to voperu někde v umyvadle, hodím na sebe šlajfku jak bič, vypulíruju si
botky, někde v sekáči schrastim sako, aby mi páslo ke kalhotám, a do dvou dnů mám džob někde na ouřadě. a ty srágory
ani netušej, že sem zrovna vylez z náklaďáku. ale tydle džoby
mě pruděj. ani se nestačím rozkoukat a už sem zase na cestě."
nevěděl jsem, co mu na to mám říct, a tak jsem zůstal po-
tichu a pil pivo.
"a tadyhle v rukávu sebou furt nosím sekáček na led, mám
ho zastrčenej za gumkou tadyhle kolem předloktí, vidíš?"
"jo, jasně. jeden kamarád mi povídal, že otvírák na pivo je
skvělá zbraň."
"jo, to je pravda. no a když mě zastavěj cajti, tak ten sekáček
dycky vodhodim, hodím pracky nahoru, zařvu NESTŘÍLEJTE! -"
(,Zrzo` mi to předvedl vedle stolu)
" - a vodhodim ho pryč. ještě nikdy ho na mně nenašli. ani
nevím, kolik takovejch sekáčků už jsem zahodil. fůru."
"už jsi ho někdy použil, ,Zrzo`?"
vrhl na mě hodně divný pohled.
"v pohodě," řekl jsem, "zapomeň na to."
tak jsme tam zase seděli a nasávali.
"jednou sem takdle narazil na ten tvůj sloupek někde na
ubytovně. podle mě seš fakt dobrej spisovatel."
"dík," řekl jsem.
"sem to zkoušel, bejt spisovatel, ale nic ze mě neleze. sem
seděl a vono nic nepřišlo.``
"kolik máš?"
"dvacet jedna."
"to chce čas.``
seděl tam a přemýšlel, jestli bude spisovatel. pak sáhl do
zadní kapsy.
"todle mi dali, abych držel jazyk za zuby."
byla to peněženka upletená z jemných proužků kůže.
"kdo jako?"
"dva maníci, co zabili jednoho chlápka. sem to viděl, a tak
mi dali todle, abych držel jazyk za zuby."
"proč ho zabili?"
"v týdletý peněžence měl sedm doláčů."
"jak ho zabili?"
"šutrákem. von chlastal víno, a když byl našrot, tak mu šutrákem rozmlátili kebuli. a vzali šrajtofli. sem se na ně koukal."
"co udělali s tělem?"
"někdy k ránu se tam zastavil vlak, aby nabral vodu. voní
vynesli tělo ven a pak ho hodili na koleje u takový rampy,
kde byla vysoká tráva. pak se vrátili do auta a vlak se rozjel."
"hmmmm," pokýval jsem hlavou.
"cajti, když potom najdou takovýdle tělo, se podívaj na
hadry, na vypitej ksicht, a ,totožnost nezn.` takovej případ vy-
škrtnou. akorát ňákej vandrák. sere pes."
seděli jsme tam ještě několik hodin, pili jsme, a já toho jed-
nak moc nenamluvil, a jednak to ani nestálo za to. nakonec
jsme se už nebavili vůbec. přemýšleli jsme.
,Zrzo` vstal.
"hele, podívej, čoveče, tak já valím. ale byl to fakt pohodo-
vej večer."
vstal jsem.
"fakt že jo, ,Zrzo`."
"tak někdy zas, do hajzlu."
"do hajzlu, jasně, ,Zrzo`."
tak nějak jsme váhali se rozloučit. v určitém slova smyslu
to byl pohodový večer.
"tak čau, mladej."
"v pohodě, Bukowski."
díval jsem se, jak zachází za keřem doleva, směrem na
Normandii, směrem na Vermont, kde měl ještě tak tři čtyři
dny v podnájmu pokoj, a pak se mi ztratil z očí, a to, co zbývalo z měsíce, problesklo dovnitř, ano, to luna, a já jsem zavřel dveře, dopil poslední unavené pivo, zhasnut jsem, zamířil k posteli, svlékl se, a praštil sebou do postele, zatímco oni dole v seřadištích vlaků překračovali koleje a vybírali si auta
a místa a vytoužené cíle cesty - lepší města, lepší časy, více
lásky, více štěstí, více něčeho. nikdy to nenaleznou a nikdy
nepřestanou hledat.
usnul jsem.