Maja Thurup

Celé záležitosti se dostalo velké publicity v televizi i tisku a ta žena o tom měla napsat knihu. Jmenovala se Hester Adamsová, dvakrát rozvedená, dvě děti. Bylo jí 35 a dalo by se říct, že to byl její poslední pokus. Začínaly se jí dělat vrásky, prsa jí už nějakou dobu poklesávala, lýtka jí hubla a rostlo jí bříško. Ameriku učili, že krása sídlí pouze v mládí, zvláště ženském. Ale Hester Adamsová v sobě měla temnou krásu frustrace a nadcházející prohry; blížící se prohra ji zcela vyplňovala a dodávala jí zvláštní sexuální zabarvení jako zoufalé a vadnoucí ženě, která sedí sama v baru plném chlapů. Hester se rozhlédla kolem, viděla, že od amerických mužů toho nemůže moc očekávat, a sedla na letadlo do Jižní Ameriky. Vstoupila do džungle s fotoaparátem, přenosným psacím strojem, hubnoucími lýtky a bílou pletí a našla tam kanibala, černého kanibala: Maju Thurupa. Jeho obličej stál za pohled. Jako by ho měl popsán tisícem kocovin a tragédií. A byla to pravda - měl za sebou tisíc kocovin, ale tragédie, ty měly všechny jeden společný základ: Maja Thurup byl moc, moc velký. Žádná dívka z vesnice ho nemohla přijmout. Natrhl už dvě dívky tím svým nástrojem tak, že z toho měly smrt. Jednu zepředu, druhou zezadu. Vyšlo to na stejno.
Maja byl osamělý, a tak pil a v myšlenkách se obíral svou osamělostí, dokud se neobjevila Hester Adamsová s průvodcem, fotoaparátem a bílou pletí. Po formálním představení a několika panácích u ohně Hester vstoupila do Majovy chatrče a vzala si vše, co mohl nabídnout; chtěla ještě víc. Pro oba to byl učiněný zázrak. Byli oddáni za třídenní kmenové slavnosti, během které byli opékáni zajatí příslušníci nepřátelského kmene a pojídáni uprostřed tance, vzývání a opilosti. Kouzelník, který si všiml, že Hester neokusila maso opečených příslušníků znepřáteleného kmene (obložené ananasem, olivami a ořechy), všem oznámil, že vůbec není nějakou bílou bohyní, ale jednou z dcer zlého boha Ritikana (před staletími byl Ritikan kvůli odmítání jiné stravy než zeleniny, ovoce a ořechů vyhnán z kmenového nebe). Tato zpráva vyvolala v kmeni rozkol a dva přátelé Maji Thurupa byli okamžitě zavražděni, protože tvrdili, že to, jak Hester zvládla Majovu mohutnost, už byl sám o sobě zázrak, a skutečnost, že nepřijala lidské maso v jiné podobě, lze prominout, přinejmenším dočasně.
Hester s Majou uprchli do Ameriky, do North Hollywoodu, abychom byli přesní, kde Hester začala jednat, aby se Maja Thurup mohl stát americkým občanem. Hester, která bývala učitelkou, začala Maju poučovat o tom, jak se má oblékat, o anglickém jazyce, kalifornském pivu a vínech, televizi a potravinách, které se dají koupit na nejbližším trhu Safeway. Maja se na televizi nejen díval, ale také v ní spolu s Hester vystoupili a veřejně se přihlásili ke své lásce. Maja potom seděl uprostřed koberce s učebnicemi angličtiny, popíjel pivo a víno, zpíval domorodé písně a hrál na bonga. Hester pracovala na knize o sobě a Majovi. Velký nakladatel čekal. Stačilo, aby to Hester pouze napsala.
Jednoho rána jsem byl asi v osm ještě v posteli. Den předtím jsem nechal v Santa Anitě 40 dolarů, můj účet u Kalifornské federální banky byl nebezpečně nízký a už měsíc jsem nenapsal slušnou povídku. Zazvonil telefon. Probudil jsem se, vyzvracel se, škytl a zvedl sluchátko.
„Chinaski?“ „Co je?“
„Tady Dan Hudson.“
Dan vedl v Chicagu časopis Flare. Dobře platil. Byl zároveň redaktor i vydavatel.
„Nazdar Dane, ty bejku.“ „Hele, něco pro tebe mám.“ „Jasně, Dane. O co jde?“
„Chci, abys pro mě udělal rozhovor s tou čubkou, co si vzala toho kanibala. Dej do toho hodně sexu. Smíchej lásku s hrůzou, chápeš?“
„Jasně. Dělal jsem to celý život.“
„Když to zmákneš do 27. března, máš u mě 500 dolarů.“ „Dane, za 500 dolarů ti udělám z Burta Reynoldse lesbu.“
Dan mi dal adresu a telefon. Zavěsil jsem, ostříkl si obličej vodou, dal si dvě sodovky, otevřel láhev piva a zavolal Hester Adamsové. Řekl jsem jí, že bych chtěl podat její vztah s Majou Thurupem jako jeden z velkých milostných příběhů 20. století. Souhlasila s interview v jednu odpoledne.
Byl to byt ve třetím patře bez výtahu. Otevřela mi. Maja seděl na podlaze se svým bongem a pil z pětinky středně drahého portského. Byl bosý, oblečený do těsných džín a bílého trika s černými zebrovitými pruhy. Hester měla na sobě to samé. Přinesla mi láhev piva. Vzal jsem si cigaretu z krabičky na konferenčním stolku a začal s rozhovorem.
„Prvně jste se potkala s Majou kdy?“
Hester mi uvedla datum. Také mi řekla přesný čas a místo. „Kdy jste poprvé začala chovat k Majovi lásku Za jakých konkrétních okolností se to vyvíjelo dál?“
„No,“ začala Hester, „bylo to . . . “
„Milovat mě když jí ho dám,“ ozval se z koberce Maja. „Naučil se anglicky docela rychle, že?“
„Ano, je skvělý.“
„Vrazím ho do ní, ona říct, 'Ach bože, ach bože, ach bože!' Ha, ha, ha!“
„Maja je úžasně rostlý.“
„Ona kouřit taky,“ pokračoval Maja, „ona kouřit dobře. Pořádně do krku, ha, ha, ha!“
„Milovala jsem Maju hned od samého začátku,“ svěřovala se Hester, „měl takové oči, obličej . . . měl v nich takovou tragédii. A to, jak chodil. Chodí, no, chodí trochu jako tygr.“
„Pícháme,“ řekl Maja, „pícháme, pícháme, pícháme, pícháme, pícháme. Začínám být unavený.“
Maja se opět napil. Podíval se na mě.
„Opíchej ji. Já už nemůžu. Ona velká hladová díra.“
„Maja má nefalšovaný smysl pro humor, to je další věc, kterou si mě získal.“
„Jediný, co ty ráda ve mně, je ten můj čurák jak telefonní sloup.“
„Maja pije už od rána,“ zrozpačitěla Hester, „musíte ho omluvit.“
„Možná by bylo lepší, kdybych přišel, až mu bude líp.“ Domluvili jsme se na dvě hodiny odpoledne příštího dne.
Bylo to prostě tak. Potřeboval jsem fotografa. Znal jsem jednoho, jistého Sama Jacobyho, který byl na mizině, byl dobrý a udělal by tu práci levně. Vzal jsem ho s sebou. Bylo slunečné odpoledne, které kazil pouze slabý smog. Šli jsme nahoru a zazvonili. Nikdo neotvíral.
Zazvonil jsem ještě jednou. Maja otevřel.
„Hester ne doma,“ řekl, „šla nakoupit.“
„Byli jsme domluveni na dvě hodiny. Rád bych šel dál a počkal na ní.
Šli jsme dovnitř a sedli si.
„Zahraju vám na bubny,“ nabídl se Maja.
Hrál na bubny a zpíval nějaké zpěvy z džungle. Docela mu to šlo. Pustil se do další láhve portského. Stále měl na sobě džíny a zebrované tričko.
„Píchat, píchat, píchat, nic jiného nechtěla. Udělat ze mě blázen.“
„Stýská se ti po džungli, Majo?“
„Proti proudu se prostě nevysereš, troubo.“ „Ale ona tě miluje.“
„Ha, ha, ha!“
Maja nám zahrál další sólo na buben. Šlo mu to, i když byl opilý.
Když Maja skončil, Sam se mě zeptal: „Myslíš, že by mohla mít v lednici nějaké pivo?“
„Mohla.“ „Mám špatné nervy. Potřebuju pivo.“
„Dej si. Vem dvě. Pak jí ho koupím. Měl jsem vzít nějaké s sebou.“
Sam se zvedl a šel do kuchyně. Slyšel jsem, jak otvírá lednici. „Píšu článek o tobě a Hester," řekl jsem Majovi.
„Ženská s velkou dírou. Nikdy neucpeš. Jako sopka.“
Slyšel jsem, jak Sam v kuchyni zvrací. Hodně pil. Věděl jsem, že má kocovinu. Ale stále byl jedním z nejlepších fotografů v okolí. Pak bylo ticho. Sam přišel zpátky. Sedl si. Žádné pivo s sebou neměl.
„Zahraju znova na bubny,“ řekl Maja. Zahrál znova na bubny. Pořád byl dobrý. I když ne tak dobrý jako předtím. Víno ho začalo zmáhat.
„Pojď odsud pryč,“ obrátil se ke mně Sam. . „Musím počkat na Hester.“
„Pojď, jdeme,“ naléhal Sam.
„Kluci, chcete trochu vína?“ zeptal se Maja.
Vstal jsem a šel do kuchyně pro pivo. Sam šel za mnou. Zamířil jsem k lednici.
„Prosím tě, neotvírej to!“ žádal mě Sam.
Šel k výlevce a znovu zvracel. Podíval jsem se na lednici. Neotevřel jsem ji. Když Sam skončil, řekl jsem: „Tak dobře, jdeme.“ Šli jsme do obýváku, kde Maja stále seděl u svého bonga. „Zahraju na bubny ještě jednou,“ nabídl.
„Ne, díky, Majo.“
Šli jsme ven, po schodech dolů a na ulici. Nastoupili jsme do mého auta. Vyjel jsem. Nevěděl jsem, co mám říct. Sam mlčel. Byli jsme v obchodní čtvrti. Zajel jsem k pumpě a řekl si o plnou nádrž normálu. Sam vystoupil a šel k telefonní budce zavolat policii. Viděl jsem ho, jak vychází z budky. Zaplatil jsem benzín. Rozhovor jsem neudělal. Přišel jsem o 500 dolarů. Čekal jsem, až Sam dojde k vozu.

Z knihy: Všechny řitě světa i ta má.