Chlap

George ležel ve svém přívěsu rozvalený na zádech a díval se na přenosnou televizi. Nádobí po večeři nebylo umyté, potřeboval oholit a popel z ubalené cigarety mu padal na nátělník. Někdy byl ještě žhavý. Občas zasáhl i kůži. George zaklel a smetl ho.
Někdo zaklepal. Pomalu se zvedl a otevřel. Byla to Constance. V sáčku měla nenačatou pětinku whisky.
„Georgi, já jsem se na něj vykašlala, už jsem toho hajzla nemohla ani vidět.“
„Sedni si.“
George otevřel láhev, vzal dvě sklínky, do každé nalil z třetiny whisky a ze dvou třetin vodu. Sedl si na postel ke Constance. Vyndala z kabelky cigaretu a zapálila si. Byla opilá a třásly se jí ruce.
„Taky jsem mu sbalila ty jeho všivácký prachy. Vzala jsem mu prachy a zmizela, když byl v práci. Nedovedeš si představit, co jsem si s ním užila.“
„Dej mi šluka,“ ozval se George.
Podala mu cigaretu, a jak se k němu nahnula, George si ji přitáhl, objal ji a políbil.
„Ty hajzle jeden,“ řekla, „chyběls mi.“
„Mně se taky stýskalo po těch tvých nádherných nohách, Connie. Fakt mi chyběly.“
„Furt se ti líbí?“
„Stačí se na ně kouknout a jsem hotový.“
„S klukama z vejšky mi to nikdy nešlo,“ svěřovala se Connie. „Jsou moc měkký, jako bláto. Tenhle měl doma pořád čisto. Georgi, bylo to, jako kdybys měl služku. Dělal všechno úplně sám.
Ten kvartýr byl naprosto bez poskvrny. Hajzl byl tak vypiglovanej, že se z něho dalo klidně jíst. Byl totiž antraepticky.“
„Vypij to. To ti udělá dobře.“ „Ani to šoustání mu nešlo.“ „To jako že mu nestál?“
„Ale ne, stál. Stál mu v jednom kuse. Ale nevěděl, jak ženskou potěšit, rozumíš. Nevěděl, jak na to. Přes všechny ty prachy a školy byl naprosto k ničemu.“
„Já bych chtěl mít vysokou.“
„Zádnou nepotřebuješ. Ty máš všechno.“
„Ale jsem jenom obyčejný poskok. Samé zkurvené kšefty.“ „Vždyť jsem ti řekla, že máš všechno, co potřebuješ, Georgi. Ty víš, jak udělat ženský pomyšlení.“
„Jó.“
„Jo.“ A víš, co ještě? Chodila tam jeho matka! Jeho matka! Dvakrát nebo třikrát týdně. Dřepěla tam, dělala, že mě má ráda, ale celou tu dobu přitom se mnou jednala, jako kdybych byla nějaká kurva. Jako kdybych byla kurva, která jí krade jejího synáčka! Jejího předrahého Waltříčka! Panebože! To byla ale kráva!“ „Vypij to, Connie.“
George měl dopito. Čekal, až Connie vyprázdní svou sklínku, vzal ji a obě dolil.
„Tvrdil, že mě miluje. A já mu na to řekla: 'Koukni se na tu mou frndu, Waltře!' A on se ani nepodíval. Povídal: 'Nechci se na to dívat.' Na to! Tak jí říkal! Ty nemáš strach kouknout se na mou frndu, viď?“
„Nikdy mě nekousla.“
„Ale tys ji kousal a cumlal, viď, že jo?“ „Nejspíš jo.“
„A lízal jsi ji a cucal?“ „Asi jo.“
„Však ty moc dobře víš, Georgi, co jsi dělal.“ „Kolik máš těch peněz?“
„Šest set dolarů.“
„Nemám rád lidi, co někoho oberou, Connie.“
„Proto taky meješ to hnusný nádobí. Jseš poctivej. Ale on je jenom kus vola. Pro něj prachy nic neznamenaj. A já si je vydělala . . . on a jeho nmtka, jeho láska, jeho láska k matce, jeho čistá umyvadlíčka a záchody a koše na odpadky a nová auta a spreje proti pachu z úst a vodičky po holení, jeho malé erekce a to jeho ušlechtilé milování. Všechno pro sebe, chápeš to, všechno jenom pro sebe! Však ty víš, Georgi, co ženská chce . . . “
„Díky za tu whisky, Connie. Dej mi ještě cigáro.“
George opět dolil. „Stýskalo se mi tvých nohách, Connie. Fakt, stýskalo. Líbí se mi, jak nosíš vysoké podpatky. Jsem z toho celý pryč. Tyhle moderní ženské, ty vůbec neví, o co se připravuji. Vysoký podpatek tvaruje lýtko, stehno i zadek; dodává chůzi rytmus. Fakt mě to děsně bere!“
„Georgi, ty mluvíš jako nějaký básník. Někdy tak mluvíš. A přitom nejseš nic jinýho než obyčejná ficka od nádobí.“ „Víš, co by se mi moc líbilo?“
„Co.“ „Hrozně rád bych tě seřezal páskem po nohách, po prdeli a po stehnech. Chtěl bych, aby ses celá třásla a křičela. Až by ses celá jen tetelila a naříkala, tak bych ti ho tam vrazil, z čisté lásky.“
„Já nechci, Georgi. Dřív jsi takhle nikdy nemluvil. Vždycky ses ke mně choval slušně.“
„Vyhrň si šaty.“ „Co?
„Vytáhni si ty šaty výš, chci víc vidět tvoje nohy.“ „Tobě se ale moje nohy líbí, viď, Georgi?“
„Dělej; ať jsou pořádně vidět!“
Constance si povytáhla šaty. „Panebože, do prdele,“ ujelo Georgovi. „Líbí se ti?“
„Miluju je!“
George se pak natáhl přes postel a udeřil Constance silně do tváře. Cigareta jí vylétla z úst.
„Proč to děláš?“
„Šoustala jsi s Waltrem! Prcala jsi s ním!“ „A co má bejt?“
„Tak si ty šaty ještě vytáhni!“
„Ne.“
„Dělej, co ti říkám!“
George ji udeřil znova, silněji. Constance 'si vyhrnula sukni. „Až ke kalhotkám!“ zařval George. „Nechci je ale vidět úplně!“ „Panebože, Georgi, co se ti stalo?“
„Mrdala jsi s Waltrem!“
„Georgi, přísahám, ty jsi snad zešílel. Já chci pryč. Pusť mě!“ „Ani se nehni, nebo tě zabiju!“
„Ty bys mě zabil?“
„To si piš.“
George se zvedl, nalil si plnou sklenici čisté whisky, vypil ji a sedl si vedle Constance. Vzal cigaretu a přitiskl ji k jejímu zápěstí. Zaječela. Přidržel cigaretu ještě chvíli a pak přestal.
„Jsem chlap, jasný?“
„Já to vím, že jseš chlap, Georgi.“
„Hele, koukni, jaký mám svaly!“ George si stoupl a napjal svaly na obou rukou. „Paráda, co, pusino? Koukni se na ten sval! Sáhni si! Schválně si šáhni!“
Constance ohmatala jeden biceps. Pak druhý. „Jo, máš krásný tělo, Georgi.“
„Jsem chlap. Meju sice nádobí, ale jsem chlap, pořádný chlap.“ „Já to vím, Georgi.“
„Já nejsem jako ten bačkora, co ses na něj vykašlala.“ „Já vím.“
„Taky umím zpívat. To bys měla slyšet můj hlas.“
Constance seděla dál. George začal zpívat. Zpíval „Old Man River". Pak „Nobody Knows the Trouble I've Seen". Zazpíval „The St. Louis Blues". Začal „God Bless America", několikrát přestal a začal se smát. Pak si zase přisedl ke Constance. Řekl: „Connie, máš krásný nohy.“
Požádal o cigaretu. Vykouřil ji, vypil další dvě sklínky a položil Connie hlavu na nohy, na punčochy, do klína, a řekl: „Connie, já vím, že nejsem k ničemu, jsem asi blázen, mrzí mě, že jsem tě praštil a že jsem tě pálil tou cigaretou.“
Constance seděla. Probírala se mu prsty ve vlasech, hladila ho a konejšila. Brzy usnul. Počkala ještě chvíli. Potom mu zvedla hlavu a položila ji na polštář, zvedla mu nohy a narovanala je na postel. Vstala, šla k láhvi, nalila si do sklenice pořádně whisky, přidala krapet vody a vypila ji do dna. Šla ke dveřím přívěsu, otevřela je dokořán, vyšla ven a zavřela. Prošla dvorkem, otevřela vrátka v plotě, kráčela uličkou pod měsícem hodinu po půlnoci. Na nebi nebyl ani mráček. Tam nahoře bylo to samé nebe plné hvězd. Došla na hlavní ulici a zamířila na sever. Došla ke vchodu Modrého zrcadla. Vešla, rozhlédla se a uviděla opilého Waltera, který seděl sám na konci baru. Šla k němu a sedla si vedle něj.
„Stýskalo se ti po mně, lásko?“ zeptala se.
Walter se ohlédl. Poznal ji. Neodpověděl. Podíval se na barmana a ten k nim zamířil. Všichni se znali.

Z knihy: Všechny řitě světa i ta má.