Obrázky ze slavných časů

I.

Nováčky vždycky dávali na čištění holubího trusu, a když jste uklízeli holubí trus, holubi vždycky létali kolem a srali vám trošku víc do vlasů, do tváře a na šaty. Nedostali jste ale pochopitelně žádný saponát - jen vodu a kartáč, a tak šel ten trus dolů těžko. Později vás přeřadili do dílny ke stroji za tři centy na hodinu, ale jako nováček musel člověk napřed chvíli uklízet holubí trus.
Byl jsem zrovna s Blainem, když Blaine dostal nápad. Uviděl v rohu jednoho holuba, který nemohl létat. „Poslyš,“ řekl Blaine, „já vím, že tihle ptáci se umějí dorozumívat. Vzkážeme přes něho něco těm ostatním. Vyřídíme si to s ním a pak ho vyhodíme na střechu a on řekne všem ostatním ptákům, jak to tady dole chodí.“
„Dobře,“ souhlasil jsem.
Blaine šel a sebral ptáka. Měl u sebe malou hnědou žiletku. Rozhlédl se. Byl to stinný kout vězeňského dvora. Byl horký den a na dvoře nebylo moc vězňů.
„Chce mi někdo z vás, pánové, asistovat při operaci?“ zeptal se Blaine.
Nikdo neodpověděl.
Blaine začal odřezávat jednu nohu. I ti nejotrlejší se odvraceli. Viděl jsem, jak si ti, kteří byli blízko, dívají dlaně ke spánkům a odvracejí zrak.
„Sakra, co je to s váma, hoši?“ rozkřičel jsme sena ně. „Máme už dost těch holubích hoven ve vlasech a v očích! Vyřídíme si to s tímhle ptákem, a až ho vyhodíme zpátky na střechu, řekne těm ostatním ptákům: 'Tam dole jsou nějací pěkní hajzlové! Nepřibližujte se k nim!' Tenhle holub řekne těm ostatním holubům, aby nám přestali srát na hlavu!“
Blaine vyhodil ptáka na střechu. Nepamatuje si už, jestli to fungovalo nebo ne. Ale pamatuje si, že při drhnutí jsem s kartáčem narazil na ty dvě holubi nohy. Bez připojeného ptačího těla vypadaly velice zvláštně. Rozmatlal jsem je kartáčem spolu s trusem.

II.

Většina cel byla přeplněná a vypuklo několik rasových nepokojů. Bachaři ale byli sadističtí. Přeložili Blaineho z mé cely do cely plné černochů. Když vešel dovnitř, Blaine zaslechl, jak jeden z černochů říká: „To je můj hošan! Pánové, z tohodle chlapa si udělám svýho hošana! Ale všichni si můžeme střihnout! Tak se pěkně svlíkni, hošánku, nebo ti máme pomoct?“
Blaine si svlíknul šaty a natáhl se na podlahu.
Slyšel, jak kolem něho přecházejí.
„Panebože! To je ten nejhnusnější vejfuk, jakej jsem kdy viděl!“
„Na tohle se mi nepostaví, Hošo, nemůže si pomoct!“
„Ježíši, vypadá to jako zkurvená kobliha!“
Všichni odešli stranou a Blaine vstal a oblíkl se. Vyprávěl mi o tom při procházce na dvoře: „Měl jsem štěstí. Roztrhali by mě na cucky!“
„Díky tvé hnusné řiti,“ řekl jsem.

III.

Pak tu byl Sears. Searse dali na celu s tlupou černochů a Sears se rozhlédl a popral se s tím nejmohutnějším. Ten ležel na kavalci. Sears vysoko vyskočil a oběma koleny dopadl vší silou obrovi na hrudník. Začali se rvát. Sears ho seřezal. Ostatní se koukali.
Zdálo se, že Searsovi je to jedno. Venku na dvoře dřepěl na bobku, snažil se najít nejméně bolestivou polohu pro své hýždě a kouřil vajgla. Pohlédl na černocha. Usmál se a vyfoukl kouř.
„Víš, odkud jsem?“ zeptal se černocha.
Černoch neodpověděl.
„Pocházím od soutoku Mississippi,“ šlukoval a zadržel na chvíli kouř v plicích, potom ho vyfoukl, usmál se a pořád neklidně posedával. „Líbilo by se ti tam.“
Potom típl vajgla, vstal, otočil se a zamířil přes dvůr...

IV.

Sears vyjížděl i na bělochy. Měl dost směšný vlasy, vypadaly,
jako by je měl k hlavě přilepený a stály pěkně zpříma, špinavě zrzavý. Na jedné tváři měl jizvu po noži a oči měl kulaté, příšerně, strašně kulaté.
Ned Lincoln vypadal na devatenáct, ale bylo mu dvacet dva - halasný hrbáč, jehož levé oko zpola pokrýval bílý film. Sears ho zmerčil na dvoře hned první den, kdy chlapec přišel.
„HELE, 'TY!“ zaječel na kluka.
Hoch se otočil.
Sears na něho namířil prstem: „TY! TEBE ZNIČÍM, ČLOVĚČE! PŘIPRAV SE NA TO, ZÍTRA TĚ DOSTANU! ZLIKVIDUJU TĚ, CHLAPE!“
Ned Lincoln tam jen stál a moc toho nechápal. Sears se pustil do hovoru s jiným vězněm, jako by na celou záležitost zapomněl. Věděli jsme ale, že nezapomněl. To byl prostě jeho způsob. Učinil prohlášení a to stačilo.
Jeden z chlapcových spoluvězňů na cele s ním ten večer mluvil.
„Měl by ses na to připravit, chlapče, on to myslí vážně. Měl by sis něco pořídit.“
„Co?“
„Můžeš si třeba vyrobit malou kudlu z páky vodovodního kohoutku, kterou naostříš o beton. Nebo ti můžu prodat fakt dobrou kudlu za dva dolary.“
Hoch si koupil kudlu, ale příští den zůstal ve své cele, na dvůr nepřišel.
„Ten malej hajzlík se bojí,“ řekl Sears.
„Já bych se bál taky,“ řekl jsem já.
„Ty bys přišel ven,“ řekl.
„Zůstal bych uvnitř,“ odpověděl jsem.
„Ty bys přišel ven,“ opakoval Sears.
„Tak dobře, přišel bych ven.“
Sears ho sprovodil ze světa následujícího dne ve sprše. Nikdo nic neviděl, jen čerstvá rudá krev odtékala do kanálku spolu s mýdlovou vodou.

V.

Některé lidi prostě nezlomíte. Dokonce ani samotka je nenapraví. Joe Statz byl jedním z nich. Zdálo se, že bude v díře už navždycky. Byl oblíbeným terčem jednoho bachaře. Kdyby se mu podařilo zlomit Joea, lépe by ovládal i ostatní vězně.
Jednoho dne ten bachař se dvěma dalšími svými muži odsunul víko samotky, klekl si k otvoru a zaječel dolů na Joea:
„JOE! JOE, UŽ MÁŠ DOST? NECHCEŠ NAHORU, JOE? JESTLI NEHODLÁŠ TEĎ VYLÍZT, JOE, NEPŘIJDU HODNĚ DLOUHO!“ Nepřicházela žádná odpověď.
„JOE! JOE! SLYŠÍŠ MĚ?“
„Jo, slyším tě.“
„CO NA TO ŘÍKÁŠ, JOE?“
Joe popadl kýbl s chcankami a hovny a mrštil jím bachařovi do obličeje. Bachařovi muži vrátili víko na místo. Pokud je mi známo, Joe je ještě pořád tam dole, ať už mrtvý nebo živý. To, co provedl bachařovi, se rozneslo. Často jsme na Joea mysleli, většinou po večerce.

VI.

Až se odtud dostanu, říkával jsem si, chvilku počkám a potom se sem vrátím, budu se dívat na lapák zvenčí a budu přitom přesně vědět, co se děje uvnitř, budu zírat na ty stěny a rozhodnu se, že se už nikdy nesmím dostat dovnitř.
Ale když jsem odtamtud vypadl, nikdy jsem se nevrátil. Nikdy jsem si lapák neprohlídl zvenčí. Je to jako se špatnou ženskou. Nemá vůbec smysl vracet se zpátky. Nechcete ji ani vidět. Můžete ale o ní mluvit. To jde snadno. A to jsem dnes trochu udělal. Přeju ti mnoho štěstí, kamaráde, ať už uvnitř nebo venku.

Z knihy: Erekce, Ejakulace, Exhibice a další příběhy obyčejného šílenství