Velcí básníci umírají v kouřícím hrnci plném sraček

něco vám o něm povím. s příšernou kocovinou jsem jednoho dne vylezl zpod peřiny a pokusil se dojít do obchodu nakoupit si trochu jídla, najíst se a pustit se do práce, kterou nenávidím. v pořádku. byl jsem v potravinách a ten malý hajzlík (musel být stejně starý jako já), jen snad trochu líp zajištěný, hloupější a idiotštější, taková malá hlodavá veverka samý vytahování, která se nezajímá o nic jinýho, než o to, jak se ona cítí, co si myslí nebo jak se vyjadřuje... byla to veverka - hyena, neohrabanej nemotora. slimejš. pořád na mě zíral. potom řekl:
HEJ!!!
přišel blíž a stál tam a pořád zíral. HEJ! řekl, HEJ! měl příšerně vykulený oči a stál tam a těma vyvalenýma očima na mě ustavičně zíral. na dně těch očí byla špína jako špína na dně bazénu - nic se v nich neodráželo. měl jsem jen pár minut, musel jsem pospíchat. do práce jsem přišel pozdě už včera a byl jsem napomenut - bůh ví, pokolikáté - za nadměrné absentérství. opravdu jsem mu chtěl uniknout, ale bylo mi příliš blbě, abych se dal dohromady. vypadal jako správce činžáku, v němž jsem před pár lety bydlel. jeden z těch, co vždycky stojí ve vestibulu ve tři ráno když přicházíte s cizí ženskou.
nepřestával zírat, a tak mu povídám: NEPAMATUJU SE NA VÁS. JE MI LÍTO, ALE NEPAMATUJU SE NA VÁS. NEMÁM MOC DOBROU PAMĚŤ NA LIDI. přitom jsem si říkal: proč prostě neodejdeš? proč musíš být zrovna tady? nelíbíš se mi.
BYL JSEM JEDNOU U VÁS, řekl. TÁMHLE, ukázal. otočil se a ukázal na jih a na východ, kde jsem v životě nebydlel. pracoval jsem tam, ale nikdy jsem tam nebydlel. dobře, pomyslel jsem si, je to blázen. neznám ho, v životě jsem ho neviděl. jsem svobodný člověk. můžu ho odstrčit.
PROMIŇTE, řekl jsem, ALE URČITĚ SE MÝLÍTE - JÁ VÁS NEZNÁM. TAM JSEM NIKDY NEBYDLEL. JE MI LÍTO, ČLOVĚČE.
roztlačil jsem svůj vozík jiným směrem.
TAK TO TAM MOŽNÁ NEBYLO. ALE ZNÁM VÁS. BYLO TO VE DVOŘE, BYDLEL JSTE V BYTĚ VE DVOŘE, V DRUHÝM PATŘE. ASI PŘED ROKEM.
JE MI LÍTO, odpověděl jsem, ALE JÁ STRAŠNĚ CHLASTÁM. ZAPOMÍNÁM LIDI. OPRAVDU JSEM BYDLEL VE DVOŘE V DRUHÝM POSCHODÍ, ALE BYLO TO PŘED PĚTI LETY.
POSLYŠTE, MYSLÍM, ŽE SE MÝLÍTE. JÁ ALE OPRAVDU SPĚCHÁM. MUSÍM JÍT, NEMÁM ZROVNA ANI CHVILKU.
a odjel jsem s vozíkem do oddělení masa.
běžel vedle mě.
VY JSTE BUKOWSKI, ŽE ANO?
ANO.
BYL JSEM U VÁS. JENOM SI NA TO NEPAMATUJETE. PIL JSTE.
KDO VÁS KE MNĚ, SAKRA, PŘIVEDL?
NIKDO. PŘIŠEL JSEM SÁM. NAPSAL JSEM O VÁS BÁSEŇ. VY SE NA TO NEPAMATUJETE. ALE NELÍBILA SE VÁM.
MHMM, odtušil jsem.
JEDNOU JSEM NAPSAL BÁSEŇ PRO TOHO CHLÁPKA, CO NAPSAL „MUŽE SE ZLATOU PAŽÍ“ .JAK SE JMENUJE?
ALGREN. NELSON ALGREN, řekl jsem.
JO, řekl. NAPSAL JSEM O NĚM BÁSEŇ. POSLAL JSEM JI DO JEDNOHO ČASOPISU. REDAKTOR MI NAVRHL, ABYCH POSLAL BÁSEŇ AUTOROVI. ALGREN ODEPSAL, NAPSAL MI POZDRAV NA DOSTIHOVEJ PROGRAM. „TO JE MŮJ ŽIVOT,“ NAPSAL MI.
VÝBORNĚ, řekl jsem, JAK SE TEDA JMENUJETE?
TO JE VEDLEJŠÍ. JMENUJU SE „LEGIE“.
VELICE ZÁBAVNÉ, usmál jsem se. klusali jsme dál a pak jsme se zastavili. já sáhl do regálu a vylovil balení hamburgerů. pak jsem se rozhodl, že mu dám košem a zmizím. vzal jsem hamburger, vrazil mu ho do ruky, potřásl mu s ní a řekl: JSEM RÁD, ŽE JSEM VÁS POTKAL, ALE JÁ, ČLOVĚČE, OPRAVDU MUSÍM BĚŽET.
a prudce jsem vyrazil pryč. do oddělení pečiva. neotřáslo jím to.
PRACUJETE POŘÁD NA POŠTĚ? ptal se a klusal vedle mě.
BOHUŽEL ANO.
MĚL BYSTE ODTAMTUD ODEJÍT. JE TO PŘÍŠERNÝ MÍSTO. NEJHORŠÍ MÍSTO, NA JAKÝM MŮŽETE BÝT.
MYSLÍM, ŽE ANO. ALE JÁ SI NEMŮŽU PRÁCI MOC VYBÍRAT, VÍTE? JÁ NIC ZVLÁŠTNÍHO NEUMÍM.
JSTE SKVĚLÝ BÁSNÍK, ČLOVĚČE.
VELCÍ BÁSNÍCI UMÍRAJÍ V KOUŘÍCÍM HRNCI PLNÉM SRAČEK.
UZNÁVAJÍ VÁS ALE VŠICHNI LIDI NA LEVICI. COPAK PRO VÁS NIKDO NEMŮŽE NIC UDĚLAT?
lidé na levici? ten chlápek je blázen. klusali jsme dál.
JÁ MÁM UZNÁNÍ. OD SVEJCH KAMARÁDŮ Z POŠTY. JSEM UZNÁVANEJ JAKO MAZAVKA A SÁZKAŘ NA KONÍČKY.
TO NEMŮŽETE DOSTAT GRANT NEBO NĚCO PODOBNÝHO?
LONI JSEM TO ZKOUŠEL. SPOLEČENSKÝ VĚDY. DOSTAL JSEM JENOM STRUČNÝ ZAMÍTNUTÍ.
ALE KDEJAKEJ HŇUP V TÝHLE ZEMI PŘECE ŽIJE Z GRANTU.
KONEČNĚ Z VÁS NĚCO VYPADLO.
COPAK NEMÁTE ČTENÍ NA UNIVERZITÁCH?
RADĚJI BYCH JE NEMĚL. POKLÁDÁM TO ZA PROSTITUCL CHTĚJÍ PO VÁS JENOM...
nenechal mě domluvit. GINSBERG, řekl, GINSBERG ČTE NA UNIVERZITÁCH. A CREELEY A OLSON A DUNCAN A...
JÁ VÍM.
sáhl jsem do regálu a dal si do košíku chleba.
VŠECHNO TO JE SVÝM ZPŮSOBEM PROSTITUCE, řekl.
začínal filozofovat. kristenanebi. utíkal jsem k zelenině.
POSLYŠTE, MOHL BYCH SE S VÁMI ZASE NĚKDY VIDĚT?
MÁM MÁLO ČASU. JSEM FAKT NA ROZTRHÁNÍ.
vylovil zápisníček. NAPIŠTE MI SEM VAŠI ADRESU.
kriste bože, pomyslel jsem si, jak se z toho vykroutit, aniž bych toho chlapa urazil? napsal jsem adresu.
A CO TELEFON? zeptal se. ABYSTE VĚDĚL, AŽ SE ZA VÁMA VYPRAVÍM.
NE, ŽÁDNÝ TELEFONNÍ ČÍSLO. vrátil jsem mu zápisník.
KDY JE NEJLEPŠÍ DOBA?
MUSÍTE-LI UŽ PŘIJÍT, TAK NĚKDY V PÁTEK VEČER PO DESÁTÉ.
PŘINESU KARTON PIVA. A BUDU MUSET VZÍT S SEBOU ŽENU. JSEM ŽENATÝ UŽ 27 LET.
TO JE ZLÉ, řekl jsem.
ALE NE. JE TO JEDINÁ MOŽNÁ CESTA.
JAK TO VÍTE? JINOU CESTU NEZNÁTE.
ELIMINUJE TO ŽÁRLIVOST A NESHODY. MĚL BYSTE TO VYZKOUŠET.
NIC TO NEELIMINUJE, JEN PŘIDÁVÁ. A UŽ JSEM TO ZKOUŠEL.
ACH ANO, VZPOMÍNÁM SI, ŽE JSEM O TOM ČETL V JEDNÉ Z VAŠICH BÁSNÍ. BOHATÁ ŽENSKÁ.
dorazili jsme k zelenině. k zmražené.
V TŘICÁTÝCH LETECH JSEM ŽIL VE VILLAGE. ZNAL JSEM SE S BODENHEIMEM. PŘÍŠERNÝ ZAVRAŽDILI HO. VÁLEL SE PO ULICÍCH. ZABILI HO, KDYŽ BYL S NĚJAKOU LACINOU ŠTĚTKOU. JÁ TEHDY ŽIL VE VILLAGE. BYL JSEM BOHÉM. NEJSEM BEATNIK. ANI HIPÍK. ČTETE „FREE PRESS“?
OBČAS.
PŘÍŠERNÝ.
domníval se, že považuje hipíky za příšerný. byl nesmírně myšlenkově kýčovitý.
TAKY JSEM MALOVAL. PRODAL JSEM JEDEN OBRAZ SVÝMU PSYCHIATROVI. ZA TŘI STA DVACET DOLARŮ. VŠICHNI PSYCHIATŘI JSOU NEMOCNÍ, STRAŠNĚ CHOROBNÍ LIDI.
další hluboká myšlenka, jak vystřižená z roku 1933.
VZPOMÍNÁTE SI NA TU BÁSEŇ, KTEROU JSTE NAPSAL O TOM, JAK JDETE NA PLÁŽ A SCHÁZÍTE DOLŮ ZE SKÁLY A POD SEBOU VIDÍTE VŠECHNY TY MILENCE A VY JSTE SÁM A CHCETE RYCHLE ODTAMTUD A JDETE TAK RYCHLE, ŽE TAM ZTRATÍTE MEZI NIMI BOTY. TO BYLA SKVĚLÁ BÁSEŇ O OSAMĚLOSTI.
byla to báseň o tom, jak OBTÍŽNÉ bývá, aby člověk mohl být aspoň CHVILKU SÁM, ale to jsem mu neřekl.
vzal jsem si balení mražených brambor a zamířil k pokladně. klusal vedle mě.
PRACUJU JAKO ARANŽÉR VÝLOH V SAMOOBSLUHÁCH. 154 DOLARŮ TÝDNĚ. V KANCELÁŘI JSEM JEDEN DEN V TÝDNU. PRACUJU OD JEDENÁCTI DO ČTYŘ ODPOLEDNE.
TEĎ PRACUJETE?
JISTĚ, PRACUJU TADY NA VÝKLADECH. MOC BYCH SI PŘÁL MÍT NĚJAKÝ VLIV. VYTÁHL BYCH VÁS Z TOHO.
chlapec u pokladny začal markovat zboží.
HEJ! zaječel můj přítel. TEN NEBUDE TO ZBOŽÍ PLATIT! TO JE BÁSNÍK!
chlapec u pokladny to zvládl dobře. nic neodpověděl. prostě dál markoval.
můj přítel znovu zařval: HEJ! TO JE SKVĚLÝ BÁSNÍK! NENECHTE HO TO ZBOŽÍ PLATIT.
ON RÁD ŘÍKÁ HLOUPOSTI, řekl jsem chlapci u pokladny.
pokladní byl výborný, zaplatil jsem a vzal si svou tašku.
POSLYŠTE, JÁ BUDU MUSET JÍT, řekl jsem svému příteli.
z jakéhosi důvodu nemohl odejít z obchodu. měl strach. chtěl si tu svou dobrou práci udržet. skvělé. byl to vynikající pocit, vidět ho bezmocně stát u pokladny. když už mi neklusal po boku.
NAVŠTÍVÍM VÁS, řekl.
zamával jsem mu zpod tašky, kterou jsem musel nést oběma rukama.
venku stála zaparkovaná auta a kolem chodili lidé. žádný z nich nečetl poezii, nerecitoval poezii, nepsal poezii. najednou mi ty masy lidí připadaly docela rozumné. došel jsem k svému autu, hodil tašku dovnitř a chvíli jen nečinně seděl. ze sousedního auta vystoupila nějaká žena a ukázala mi záblesk bělostné nohy nad horním okrajem punčochy. jeden z nejskvělejších světových výkonů Umění: žena s krásnýma nohama vystupující z auta. postaví se a sukně se opět sveze dolů. na maličký okamžik se na mě usmála, potom se otočila a vydala se houpavou, pomalou a vzrušující chůzí ke koloniálu. nastartoval jsem a vycouval. téměř jsem zapomněl na svého přítele. on ale na mě nezapomene. dnes večer řekne:
MILÁČKU, HÁDEJ, KOHO JSEM DNES POTKAL V SAMOOBSLUZE? VYPADAL SKORO ÚPLNĚ STEJNĚ, MOŽNÁ NEBYL TAK OPUCHLÝ. A NA BRADĚ MÁ STRNIŠTĚ.
KDO TO BYL?
CHARLES BUKOWSKI.
KDO TO JE?
BÁSNÍK. UTEKL MI. NEPÍŠE UŽ TAK DOBŘE JAKO DŘÍV. ALE KDYSI NAPSAL PÁR ÚŽASNÝCH VĚCÍ. BÁSNĚ O OSAMĚLOSTI. JE TO OPRAVDU VELICE OSAMĚLÝ ČLOVĚK, ALE NEVÍ O TOM. V PÁTEK VEČER K NĚMU PŮJDEME NA NÁVŠTĚVU.
ALE JÁ NEMÁM CO NA SEBE.
JEMU JE TO JEDNO. ON NEMÁ RÁD ŽENY
ON NEMÁ RÁD ŽENY?
JO. ŘÍKAL MI TO.
POSLYŠ, GUSTAVE, TEN BÁSNÍK, U KTERÉHO JSME BYLI POSLEDNĚ, BYL PŘÍŠERNÝ ČLOVĚK. NEBYLI JSME TAM ANI HODINU A ON SE OŽRAL A ZAČAL HÁZET LAHVE NAPŘÍČ POKOJEM A NADÁVAT.
TO BYL PRÁVĚ BUKOWSKI. JENOM SI NA NÁS NEPAMATUJE.
NENÍ DIVU.
ALE ON JE STRAŠNĚ OSAMĚLÝ MĚLI BYCHOM ZA NÍM ZAJíT.
TAK DOBŘE, KDYŽ MYSLÍŠ, GUSTAVE.
DĚKUJU TI, ZLATO.
nepřáli byste si být Charlesem Bukowským? umím taky malovat. zvedat činky. a moje malá si myslí, že jsem Bůh.
jindy to tak skvělé není.

Z knihy: Erekce, Ejakulace, Exhibice a další příběhy obyčejného šílenství