Odporné město

Frank šel dolů po schodech. Neměl rád výtahy.
Neměl rád spoustu věcí. Schody neměl rád o trochu míň než výtahy.
Recepční u přepážky na něho zavolal: „Pane Evansi! Mohl byste na chviličku, prosím vás?“
Obličej recepčního připomínal kukuřičnou kaši. Frank měl co dělat, aby ho nepraštil. Recepční se rozhlédl po hale a pak se k němu velice důvěrně naklonil:
„Pane Evansi, my vás sledujeme.“
Recepční se znovu rozhlédl po hale, zkontroloval, že tam nikdo není, a znovu se k Frankovi naklonil:
„Pane Evansi, my vás sledujeme a jsme přesvědčeni, že ztrácíte rozum.“
Recepční se narovnal a zadíval se Frankovi přímo do očí.
„Chtěl bych dnes jít do kina,“ řekl Frank. „Nevíte, jestli někde ve městě dávají nějaký dobrý film?“
„Neodbíhejme od tématu, pane Evansi.“
„Tak dobře, přicházím o rozum. Máte pro mě ještě něco?“
„Chceme vám pomoci, pane Evansi. Myslím, že jsme část vašeho rozumu našli. Chcete ji vrátit?“
„Tak dobře, vraťte mi kousek mýho rozumu.“
Recepční sáhl pod pult a vytáhl cosi zabalené do celofánu.
„Tady ho máte, pane Evansi.“
„Děkuju.“
Frank si strčil balíček do kapsy kabátu a vyšel ven. Byl chladný podzimní večer a on se vydal ulicí směrem na západ. U první boční uličky zastavil a zašel za roh. Sáhl do kabátu a vytáhl zabalený balíček, rozbalil celofán. Vypadalo to jako sýr. Kousl si. Chutnalo to jako sýr. Celé to snědl, vrátil se z uličky na hlavní třídu a pokračoval původním směrem.
Zabočil do prvního kina, na které natrefil, koupil si lístek a vešel do tmy. Sedl si dozadu. Uvnitř nebylo mnoho lidí. Místnost smrděla močí. Ženské na plátně byly oblečené jako ve dvacátých letech a muži měli pomádu ve vlasech, které si česali rovně dozadu. Jejich nosy mu připadaly strašně dlouhé a zdálo se, že muži mají taky namalované oči. Dokonce to ani nemělo zvuk. Titulky běžely dole pod obrazem: BLANCHE PŘIŠLA DO VELKÉHO MĚSTA. Nějaký chlápek s rovně sčesanými napomádovanými vlasy nutil Blanche pít z láhve ginu. Vypadalo to; že se Blanche ožrala. BLANCHE SE ZATOČILA HLAVA. NÁHLE JI POLÍBIL.
Frank se rozhlédl kolem sebe. Zdálo se, že všude sebou škubají nakrátko ostříhané hlavy. V kině nebyly žádné ženy. Vypadalo to, že si je hoši navzájem kouří. Dělali to pořád dokola. Jako by se nikdy neunavili. Zdálo se, že muži, kteří sedí sami, ustavičně onanují. Sýr byl dobrý. Přál si, aby mu dal recepční toho sýru víc.
ZAČAL BLANCHE SVLÉKAT.
Pokaždé, když se kolem sebe rozhlédl, byl jeden chlápek čím dál blíž u něho. Potom se Frank vrátil pohledem k filmu a chlap se zase posunul o pár sedadel blíž k němu.
MILOVAL SE S BLANCHE, KDYŽ BYLA V OPILOSTI BEZMOCNÁ.
Opět se rozhlédl. Chlápek byl 3 sedadla od něho. Těžce oddechoval. Potom se chlápek objevil na sedadle přímo vedle něj.
„Do prdele,“ řekl ten chlápek. „Do prdele, úúú, úúú. Ááááá. Ách, ách! Ííí! Uf!“
KDYŽ BLANCHE NÁSLEDUJÍCÍHO JITRA PROCITLA, POCHOPILA, ŽE BYLA ZPRZNĚNA.
Chlápek smrděl, jako by si nikdy neutíral zadek. Naklonil se k němu a z koutku úst mu tekla slina.
Frank zmáčkl knoflík na svém finském noži:
„Opatrně!“ řekl chlápkovi. „Jestli se ještě kousek přiblížíš, mohl by ses poranit o tohle!“
„Panebože!“ řekl chlápek. Vstal a uháněl řadou sedadel k uličce, potom rychle proběhl uličkou k přední řadě sedadel. Seděli tam jiní dva chlápci. Jeden z nich honil druhýho, který ho ojížděl. Chlápek, který Franka obtěžoval, se tam posadil a pozoroval je.
BLANCHE ZÁHY ZJISTILA, ŽE JE V DOMĚ, KDE SE PROVOZUJE PROSTITUCE.
Potom se Frank potřeboval vymočit. Vstal a zamířil k nápisu MUŽI. Vešel dovnitř. Tam to opravdu smrdělo. Pozvracel se, otevřel dveře od kabinky a vešel dovnitř. Vytáhl penis a začal chcát. Náhle uslyšel nějaké zvuky.
„Úúúúú do prdele úúúúú do prdele úúúúú úúúúú panebože, to je had, to je kobra, ježíšikriste, úúú úúú!“
V přepážce mezi kabinkami byla vyvrtaná díra. Uviděl v ní oko nějakýho chlápka. Vzal ptáka, zamíříl jím bokem a nachcal chlapovi do oka.
„Úúúúú úúúúú, ty hnusnej čuráku!“ řekl ten chlápek. „Úúú, ty odpornej malej zmrde!
„Slyšel, jak si chlap utrhl kus toaletního papíru a utírá si obličej. Potom se ten chlápek rozplakal. Frank vyšel z kabinky, umyl si ruce. Nechtěl už se dál dívat na film. Byl zpátky na ulici a vracel se do svého hotelu. Najednou byl zpátky v hale. Recepční na něho kývl.
„Jo?“ zeptal se Frank.
„Podívejte, pane Evansi, je mi to líto. Jenom jsem si z vás utahoval.“
„O co šlo?“
„Však víte.“
„Ne, nevím.“
„No o tom ztrácení rozumu. Byl jsem opilý, víte. Nikomu to neříkejte, přišel bych o práci. Pil jsem. Já vím, že vy neztrácíte rozum. Jenom jsem žertoval.“
„Jenže já ztrácím rozum,“ řekl Frank, „a děkuju za ten sýr.“ Pak se otočil a zamířil ke schodům. Když vešel do svého pokoje, posadil se k psacímu stolu. Vytáhl svůj finský nůž, zmáčkl tlačítko a prohlížel si čepel. Byl dobře nabroušený z obou stran. Bylo s ním možné bodnout i krájet. Znovu zmáčkl tlačítko a zasunul nůž zpátky do kapsy. Potom Frank našel pero a papír a začal psát:
„Milá maminko,
tohle je odporné město. Vládne zde Ďábel. Všude jen samý sex, který není předmětem Krásy, jak to zamýšlel Bůh, nýbrž jen nástroj Zla. Ano, s velkou pravděpodobností toto město padlo do rukou ďáblu, do rukou Zla. Mladé dívky jsou nuceny pít gin, potom je ty bestie připraví o pel jejich panenství a přinutí je sloužit v domech hříchu a prostituce. Je to strašné. Je to neuvěřitelné. Mé srdce trpí.
Včera jsem se procházel po pobřeží. Vlastně ne tak úplně po pobřeží, ale nahoře po útesech. Pak jsem se na chvíli zastavil a posadil se, abych se nadýchal Krásy. Moře, obloha, písek. Život se stal Věčným Požehnáním. Pak se přihodila ta nejkouzelnější věc. Zespodu mě zahlédly 3 malé veverky a začaly šplhat nahoru po útesu. Viděl jsem, jak jejich tvářičky vykukují zpoza kamenů a proláklin v útesech, když za mnou šplhaly. Nakonec přišly až k mým nohám. Očima se mi dívaly do tváře. Nikdy jsem, maminko, neviděl krásnější oči - oči neposkvrněné Hříchem: celá obloha, celé moře, Věčnost v těch očích. Nakonec,jsem se pohnul a ony... „
Ozvalo se zaklepání na dveře. Frank vstal, šel ke dveřím a otevřel. Byl to recepční.
„Pane Evansi, prosím vás, musím s vámi mluvit.“
„Dobře, pojďte dál.“
Recepční za sebou zavřel dveře a zůstal stát před Frankem. Táhlo z něho víno.
„Pane Evansi, prosím vás, neříkejte našemu vedení o tom nedorozumění.“
„Vůbec nevím, o čem mluvíte.“
„Jste skvělej chlap, pane Evansi. Víte, já chlastám.“
„Budiž vám odpuštěno. A teď jděte.“
„Pane Evansi, něco vám musím říct.“
„Dobře. Co je to?“
„Zamiloval jsem se do vás, pane Evansi.“
„Máte na mysli moji duši, chlapče?“
„Ne, do vašeho těla, pane Evansi.“
„Cože?“
„Do vašeho těla, pane Evansi. Neuražte se, prosím vás, ale chtěl bych, abyste mi ho tam vrazil!“
„Cože?“
„ABYSTE MI HO TAM VRAZIL, pane Evansi! Do mě ho strkala polovina námořnictva Spojených států! A ti hoši vědí, co člověku dělá dobře, pane Evansi. Není nad pěknou čistou řiť!“
„Okamžitě opustíte můj pokoj!“
Recepční objal Franka kolem krku a pak se náhle jeho ústa ocitla na Frankových ústech. Ústa recepčního byla velmi vlhká a studená, smrdělo mu z nich. Frank ho odstrčil.
„Ty svinskej hajzle! TYS MNĚ DAL PUSU!“
„Miluju vás, pane Evansi!“
„Ty všivej prasáku!“
Frank vytáhl nůž, zmáčkl knoflík, čepel vyskočila a on ji zabořil recepčnímu do břicha. Potom ji vytáhl.
„Pane Evansi... panebože...“
Recepční spadl na podlahu. Oběma rukama se držel za poraněné místo a snažil se zastavit krvácení.
„Ty hajzle! TYS MNĚ DAL PUSU!“
Frank se sehnul a rozepnul recepčnímu poklopec. Vytáhl mu penis, natáhl ho vzhůru a asi ve třech čtvrtinách ho uřízl.
„Panebože panebože panebože...“ zamumlal recepční.
Frank šel do koupelny, vzal tu věc a hodil ji do záchodové mísy. Potom spláchl. Umyl si ruce pečlivě mýdlem a vodou. Vyšel z koupelny a posadil se zpátky k psacímu stolu. Uchopil opět pero.
„... utekly, ale zahlédl jsem Věčnost.
Maminko, musím se z tohoto města odstěhovat, musím pryč z tohoto hotelu - Ďábel zde vládne téměř všem lidem. Napíšu ti z dalšího města - snad ze San Franciska, z Portlandu nebo ze Seattlu. Mám pocit, že se vydám na sever. Neustále na tebe myslím a doufám, že jsi šťastná a zdravá. At' Tě náš Pán po celý čas provází.
S láskou,
Tvůj syn
Frank“

Napsal adresu na obálku, zalepil ji, nalepil poštovní známku a potom si šel dát dopis do vnitřní kapsy kabátu, který visel ve skříni. Pak vytáhl z komory kufr, položil ho na postel, otevřel a začal se balit.

Z knihy: Erekce, Ejakulace, Exhibice a další příběhy obyčejného šílenství