Květinovej kůň

zůstal jsem s Vousatým Johnem vzhůru celou noc. rozebírali jsme Creeleyho - on stál za ním, já proti, a já byl ožralej, už když jsem přišel, a ještě jsem s sebou přinesl pár piv. rozebírali jsme všechno možný, mě, jeho, jen jsme tak tlachali a noc ubíhala. kolem šesté ráno jsem nasedl do auta. nastartovalo a já se řítil dolů z kopců a vjel jsem na Sunset. podařilo se mi dorazit domů, našel jsem si další pivo, vypil ho, podařilo se mi svlíknout se a vlézt do postele. vzbudil jsem se v poledne, bylo mi zle, vyskočil jsem, navlíkl na sebe šaty, vyčistil si zuby, učesal se. zahlídl jsem chorobně vypadající obličej visící v zrcadle, rychle jsem uhnul pohledem, stěny se zatočily, vyšel jsem ze dveří a nasedl do auta, zamířil jsem na jih směrem na Hollywood Park. koníčci.
vsadil jsem pětku na 8 ku 5 na favorita, otočil jsem se a šel se podívat ven na dostih. k okýnku běžel vysokej mladej kluk v tmavým obleku, aby si stihl na poslední chvíli taky vsadit. ten hajzl musel mít dobrý dva metry. pokusil jsem se mu uhnout z cesty, ale ramenem mě nabral přímo do ksichtu. málem mě to povalilo. otočil jsem se: „ty zasranej bláznivej čuráku, DÁVEJ BACHA!“ zaječel jsem. byl příliš zaujatý sázením, neslyšel mě. šel jsem na rampu a sledoval, jak se 8 ku 5 řítí do cíle. potom jsem vyšel ze sázkové místnosti na tribunu a dal jsem si horkou kávu bez šlehačky. celý závodiště vypadalo jako psychedelickej trip.
5,60 krát 5. zisk 18 babek v prvním dostihu. nechtěl jsem být na dostizích. nechtěl jsem být nikde. občas musí člověk bojovat o život tak tvrdě, že nemá čas ho žít. vrátil jsem se do kanceláře, otočil do sebe kafe, sedl si, abych neomdlel. bylo mi zle, příšerně zle.
asi za minutu jsem vklouzl zpátky do fronty. obrátil se na mě malej Japončík, přiblížil se tváří až těsně k mýmu obličeji: „který se vám líbí?“ neměl ani program. pokoušel se nahlídnout do mýho programu. tihle chlápci dokážou vsadit pětku nebo i 20 babek na dostih, ale jsou příliš lakomí, aby si koupili za 40 centů program, v kterým je popsaná i forma všech koní a jejich výsledky z poslední doby. „mně se nelíbí nikdo,“ vyštěkl jsem na něho. myslím, že jsem se ho tím zbavil. otočil se a snažil se číst v programu chlápka, co stál před ním. nakukoval tam po straně, snažil se mu dívat přes rameno.
uzavřel jsem sázku a vyšel ven, abych se na dostih podíval. Jerry Perkins uháněl jako čtrnáctiletej valach, což právě přesně byl. Charley Short vypadal v sedle ospale. možná byl taky celou noc vzhůru. s koněm. běželi s tou noční kocovinou na 18 ku jedný a já roztrhal sázenku. o den dřív běželi dostih na 15 ku jedný a potom na 60 ku jedný. snažili se mě dostat na žebrotu. moje šaty i boty vypadaly jako od hadráře. hazardní hráč vyhodí prachy za cokoli, ale nikdy za oblečení - chlast je v pořádku, jídlo, kunda, ale žádný šatstvo. dokud nejste nazí a máte zelený, nechají vás sázet.
hoši si prohlíželi cosi ve strašně krátký minisukni. byla fakt KRÁTKÁ! a byla mladá a pohodová. obhlídl jsem si ji. trochu moc. noc v posteli by mě přišla na stovku. říkala, že pracuje kdesi jako servírka v baru. vycouval jsem ve svejch otrhanejch hadrech a ona šla k baru a koupila si vlastní pití.
dal jsem si další kávu. říkal jsem včera v noci Vousatýmu Johnovi, že mužskej obvykle zaplatí za kundu z nejrůznějších důvodů aspoň stonásobek. já to nedělám. jiní jo. kunda Minisukně stála tak za 8 dolarů. to znamená, že se přeceňovala asi jenom na třináctinásobek. hodná holka.
stoupl jsem si do fronty na další dostih. na tabuli byla nula. dostihy pomalu končily. tlusťoch přede mnou vypadal, jako by spal. nevypadal, že by chtěl sázet. „vsaď si a běž,“ řekl jsem. vypadal, jako by byl k okýnku přilepenej. pomalu se otočil a já ho pohotově odstrčil loktem a celým bokem těla, odsunul jsem ho od okýnka. kdyby něco ceknul, praštil bych ho. v kocovině jsem pokaždý celej nesvůj. vsadil jsem dvacku na vítězství Scottish Dream. dobrej kůň, ale bál jsem se, že ho Crane nebude umět jet. ještě nikdy mi nepředvedl dobrý vedení. dobře - teď musel vyhrát. předběhli ho na sázku 18 ku jedný v cílový rovince. zůstal o vteřinu pozadu. starej Clarence Hansen je ještě pořád strčil do kapsy.
žebrácká hůl se neustále přibližovala. rozhlížel jsem se po lidech. co tady dělají? proč nejsou v práci? jak to zvládnou? u baru bylo pár boháčů. ti si nedělali starosti, ale měli ten zvláštní mrtvolnej výraz bohatejch lidí, kterej získají, když je opustí nutnost bojovat a nemají ji čím nahradit - žádný zájem, jenom bejt bohatej. ubožáci. jo. hahaha, ha.
pořád jsem pil vodu. byl jsem vysušenej. zvedal se mi žaludek a byl jsem vysušenej. ale vytrvalej. další sázka. zase zahnanej do rohu. jak únavnej sport.
přišel ke mně dobře oblečenej španělskej týpek, kterej smrděl vraždou a incestem na sto honů. smrděl jako ucpaná stoupačka
„půjč mi doláč,“ řekl.
odpověděl jsem mu velice tiše: „odprejskni.“
otočil se a šel vedle. „půjč mi doláč,“ opakoval. přišla odpověď. narazil na newyorskýho řízka. „ty mi půjč pětku, onane,“ řekl mu řízek.
ostatní lidi chodili kolem, vyvedení ze svýho Snu. zlomení, vzteklí, plní obav. neteční, zmrzačení, podvedení, obraní, vyždímaní, nachytaní, nasraní. vrátili by se znova, kdyby se jim podařilo vyhrát nějaký prachy. a já? začnu dělat kapsáře nebo pasáka nebo něco takovýho.
další dostih nebyl o nic lepší. zase jsem skončil druhej, Jean Daily mně ve finiši předstihl Pepper Tonea. začal jsem mít čím dál silnější pocit, že veškerá má dlouholetá zkušenost s dostihy - ty hodiny nočního studia - je pouhá iluze. do prdele, vždyť to jsou jenom zvířata, pustíte je a nějak to dopadne. líp bych udělal, kdybych zůstal doma, poslouchal nějakej sentimentální kýč - třeba Carmen v angličtině - a čekal, až mě domácí vyrazí.
v pátým dostihu jsem byl zase druhej s Bobbijackem, porazil mě Stormy Scott N. Stormy byla nakonec rovná sázka, i když ráno ho ještě bookmaker ocenil na 5 ku 2, hlavně kvůli skvělýmu žokeji Farringtonovi, a protože poslední rovinnej dostih vyhrál o jedenáct délek.
druhej. v šestým opět. se Shotgunem, dobrá šance na 8 ku jedný a šel v závěru do toho, jenže Pepper Streak měl ještě hodně sil. roztrhal jsem svůj desetidolarovej lístek na vítězství.
v sedmým dostihu jsem skončil třetí a byl jsem o 50 dolarů lehčí.
v osmým jsem si musel vybrat mezi Creedy Cashem a Red Wavem. na poslední chvíli jsem se přiklonil na stranu Red Wavea, takže přirozeně vyhrál Creedy Cash s O'Brienem na 8 ku 5. což nebylo žádný velký překvapení - Creedy už vyhrál letos 10 dostihů z devatenácti startů.
na Red Wavea jsem se těžce spolehl, a tak jsem byl lehčí už o 90 babek.
šel jsem se na záchod vychcat a všichni se tam pořád rojili, přichystaní vraždit, okrást vás o peněženku, omšele a vyklepaně vyhlížející partička. brzy budou všichni odcházet, bude po všem. kam jen mažou jít - do rozpadlejch rodin, k ztracený práci, ztracenýmu podnikání. šílenství. ale jdou z toho daně naší dobrý milý Kalifornii, holka. sedm osm procent z každýho dolaru. za něco se postaví silnice. najmou se policajti, aby vás zastrašili. postaví se blázince. nakrmí se a zaplatí Ronald.
ještě jedna naděje. vsadil jsem na jedenáctiletýho valacha Fitmenta, koně, kterej ve svým posledním dostihu prohrál a marně ho nabízeli za 6500 dolarů, skončil 0 13 délek vzadu a teď běžel proti dvěma nabídkám na 12 500 dolarů a jedné na 8000. musel jsem zešílet, taky měl poměr 9 ku 2. vsadil jsem si jako pojistku deset dolarů na Urralla na vítěze v poměru 6 ku jedný a 40 dolarů jsem vsadil na Fitmentovo vítězství. tím pádem jsem už přišel o 140 dolarů. v sedmačtyřiceti jsem se pořád ještě dokázal pohybovat v nemožných bláznivých vodách. sázel jsem jako ti nejprimitivnější venkovští balíci.
šel jsem ven, abych se na dostih podíval. Fitment vběhl do první zatáčky jako druhej, ale běžel zlehka. neklopýtni, zlato, jenom neklopýtni. dopřej mi aspoň nějakou radost, malou skromnou radost. není nutný, aby bohové srali na hlavu pořád tomu samýmu chlapovi, a zrovna mně. ať má každej svůj čas. je to dobrý pro posílení ducha.
stmívalo se a koně běželi ve smogu, na zadní rovince se Fitment pořád držel jako druhej a dorážel na první pozici. jeho krok byl volný. jenže Meadow Hutch, favorit s poměrem 8/5 mu blokoval cestu a držel se pořád kousek před ním. tak proběhli poslední zatáčkou a potom Fitment vyrazil, nalepil se na Meadow Hutche a pak ho nechal za sebou. tak jsme se zbavili favorita s poměrem 8/5, zbývá ještě porazit i všech 6 dalších koní. do prdele, do prdele, oni mi to nedopřejí, pomyslel jsem si. někdo z toho klubka vyrazí. někdo se probere. bohové mně to nepustí. vrátím se do svýho pokoje a budu ležet ve tmě se zhasnutým světlem, hledět do stropu a přemýšlet, o čem to celý bylo.
Fitment si držel do cílový rovinky 2 délky náskok a já čekal. zdálo se, že cílová rovinka je nějaká dlouhá. bože, ona BYLA dlouhá! DLOUHÁ!
nemůže se to stát. nevydržím to. je už strašná tma.
140 babek ztráta. kocovina. stáři. blbost. smůla. boule na duši.
mladý holky spí s velikány těla a intelektu. mladý holky se mi posmívají, když mě vidí na ulici.
Fitment. Fitment.
držel si ty 2 délky. řítil se vpřed. nakonec to bylo 2 a 1/2. nikdo se mu nepřiblížil. nádhera. symfonie. dokonce i ten smog se usmíval. díval jsem se, jak proráží cílovou pásku a pak jsem šel a napil se znovu vody. když jsem se vrátil, vyvěšovali zrovna výhry. 11,80 dolaru za 2 vsazený. já vsadil 40. vzal jsem si pero a spočítal si to. výtěžek: 236 dolarů. mínus vložených 140. vyhrál jsem 96 dolarů.
Fitment. lásko, miláčku, lásko moje. květinovej kůň.
fronta u desetidolarovejch sázek byla dlouhá. šel jsem na záchod a postříkal si obličej vodou. zase jsem kráčel volně. vyšel jsem ven a vytáhl lístky.
našel jsem jenom TŘI lístky na Fitmenta! Jeden jsem někde musel ztratit!
amatér! blbec! osel! bylo mi zle. jeden desetidolarovej lístek byl za 59 dolarů. vracel jsem se do míst, kde jsem chodil a sbíral lístky. žádnej s číslem 4. někdo si mým lístkem přilepšil.
stál jsem ve frontě, prohrábaval si peněženku. jakej jsem jenom idiot! potom jsem lístek našel. schoval se do roztrhané podšívky v peněžence. nikdy dřív se to nestalo. oslovská peněženka!
vybral jsem si svých 236 dolarů. všiml jsem si, že mě Minisukně pozoruje. ach, ne ne ne NE!! uháněl jsem dolů po eskalátoru, koupil si noviny, procpal se mezi řidiči na parkovišti ke svýmu autu.
zapálil,jsem si doutník. to nelze popřít, pomyslel jsem si: génius nemůže být pořád na dně. s tou myšlenkou jsem nastartoval svůj Plymouth z roku 1957. řídil jsem velice opatrně a slušně. broukal jsem si koncert d moll pro housle a orchestr od Petra Iljiče Čajkovského. napadla mě slova k hlavnímu tématu, k ústřední melodii: „ještě jednou, budeme svobodní. ach, ještě jednou, budeme svobodní, svobodní, svobodní...“
jel jsem mezi navztekanými smolaři. jejich dosud nezaplacená a vysoce pojištěná auta byla vším, co jim zbylo. provokovali se vzájemně k ničení a zabíjení, najížděli a cpali se, nenechávali mezi auty kousíček místa. podařilo se mi nasměrovat se k výjezdu na Century. auto mi chcíplo přesně v bráně a zablokoval jsem za sebou 45 vozů. prošlápl jsem rychle párkrát pedál plynu, mrkl na dopravního policajta, a pak otočil startérem. motor naskočil a já se pohnul a vyrazil smogem k domovu. Los Angeles nebylo vlastně tak špatný místo: dobrej profík to nakonec vždycky zvládne.

Z knihy: Erekce, Ejakulace, Exhibice a další příběhy obyčejného šílenství