Ale nikam to nevede, a ani to nikam vést nemá. Byl jsem ze tří čtvrtin mrtvý. Zapnul jsem si televizi. Byla tam reklama. CÍTÍTE SE OPUŠTĚNÍ? SKLÍČENÍ? HLAVY VZHŮRU. ZAVOLEJTE JEDNÉ Z NAŠICH KRÁSNÝCH DÍVEK. PŘEJÍ SI S VÁMI MLUVIT. ZAPLAŤTE KREDITNÍ KARTOU. VOLEJTE KITTY NEBO FRANCI NEBO BIANCE. TEL: 800-269-9667. Pak se ty holky ukazovali. Kitty vypadala nejlíp. Dal jsem si hlt skotské a vytočil číslo.
"Haló." Ozval se mužský hlas. Zněl hrozivě.
"Kitty, prosím."
"Je vám přes jedenadvacet?"
"Jo," řekl jsem.
"Jakou kartou platíte?"
"Visa."
"Dejte mi číslo vaší karty a datum, do kdy platí. Taky vaši adresu, telefonní číslo a číslo sociálního pojištění a řidičskýho průkazu."
"Ale jak můžu vědět, že ty informace nezneužijete? Tím chci říct, jako že mi to poserete. Že těch informací použijete ve svůj prospěch."
"Hele, kamaráde, chceš mluvit s Kitty?"
"Myslím, že jo..."
"Máme reklamu v televizi. Jsme v bysnysu už dva roky."
"Tak dobře, jen co to vylovím z peněženky."
"Jestli o nás nestojíš, tak my nestojíme o tebe."
"O čem se mnou bude Kitty mluvit?"
"Bude se ti to líbit."
"Jak víte, že se mi to bude líbit?"
"Hele, kamaráde..."
"Tak dobře, dobře, moment..."
Dal jsem mu všechny informace. Chvíli trvalo, než si ověřili můj kredit. Pak jsem uslyšel ženský hlas.
"Ahoj baby, tady Kitty!"
"Ahoj Kitty, já se jmenuju Nick."
"Ach, ty máš takovej sexy hlas! Začínám bejt trochu vzrušená!"
"Ale ne, nemám vůbec sexy hlas."
"Ty jseš jen skromnej."
"Ne Kitty, nejsem skromnej..."
"Víš, že se k tobě cítím velice blízko! Mám pocit, jako bych byla schoulená v tvým klíně a vzhlížela k tobě svýma očima. Mám velký modrý oči. Ty se ke mně nakláníš, jako bys mě chtěl políbit!"
"To je kravina, Kitty, sedím tu sám, srkám skotskou a poslouchám déšť."
"Poslyš, Nicku, musíš trochu používat svý představivosti. Uvolni se a budeš překvapenej, co spolu můžeme dělat. Nelíbí se ti můj hlas? Nezdá se ti trochu... ach, sexy?"
"Jo, trochu, ale ne moc. Mluvíš, jako bys měla rýmu. Máš rýmu?"
"Nicku, Nicku, můj milý chlapče, jsem moc rozpálená na to, abych měla rýmu!"
"Cože?"
"Řekla jsem, že jsem moc rozpálená, než abych měla rýmu!"
"Ale zní to, jako bys měla rýmu. Možná moc kouříš."
"Já kouřím jen jednu věc, Nicku!"
"A co to je, Kitty?"
"Ty to nevíš?"
"Ne..."
"Podívej se dolů na sebe, Nicku."
"O.K."
"Co vidíš?"
"Drink. Telefon..."
"A co ještě, Nicku?"
"Svý boty..."
"Nicku, a co je to velký, co to tam vyčuhuje, zatímco se mnou mluvíš?"
"Ach, to! To je moje břicho."
"Mluv se mnou, Nicku. Poslouchej můj hlas, představuj si, že Ti sedím na klíně, šaty se mi trochu povytáhly a ty mi vidíš kolena a stehna. Mám dlouhý blonďatý vlasy. Vlní se a padají mi až na prsa. Představuj si to všechno, Nicku, představuj si to..."
"Tak dobře..."
"O.K., a co vidíš teď?"
"To samý: telefon, svý boty, svůj drink, svý břicho..."
"Nicku, ty jsi neposlušnej! Mám sto chutí tam jít a naplácat ti! Anebo ti možná dovolím, abys naplácal ty mně!"
"Cože?"
"Plác, plác, Nicku!"
"Kitty..."
"Ano?"
"Omluvíš mě na minutu? Musím jít na záchod."
"Ach, Nicku, vím, co tam budeš dělat! Ale proto nemusíš chodit na záchod. Můžeš to dělat přímo u telefonu, zatímco se mnou mluvíš."
"Ne, nemůžu, Kitty, musím se vychcat."
"Nicku," řekla, "považuj náš rozhovor za zkončenej!"
Zavěsila.
Šel jsem na záchod a močil. Jak jsem tam stál, pořád jsem slyšel déšť. Byl to mizerný rozhovor, ale aspoň odvedl mé myšlenky od Červeného vrabce a těch ostatních záležitostí. Spláchl jsem, umyl si ruce, podíval se do zrcadla, mrknul na sebe a šel ke své skotské.

Z knihy: Škvár.