21/9/91 - 21:27

Včera jsem byl na filmový premiéře. Červenej koberec. Blesky fotoaparátů. A po filmu slavnostní večírek. Dva večírky. Moc jsem toho neslyšel. Byla tam spousta lidí. Přecpáno. Strašný vedro. U baru se na mě nalepil jeden mladík s velice kulatejma očima, kterej nikdy nemrkal. Nevím, na čem byl. Nebo na čem nebyl. Takovejch tam bylo víc. Mladík s sebou měl 3 docela pěkný slečny a pořád mi říkal, jak rády kouří ptáka. Slečny se jen usmívaly a říkaly: „Ach, ano!“ A tak probíhala celá naše konverzace. Pořád dokola. Zpočátku jsem se snažil zjistit, jestli to je pravda, nebo jestli si ze mě dělají legraci. Ale za chvíli mě to začalo unavovat. Mladík byl neúnavnej, pořád opakoval, jak ty slečny rády kouří ptáka. Pořád mluvil a jeho obličej se ke mně pořád víc přibližoval. Nakonec jsem ho chytil za límec a řekl mu: „Poslyš, to by nevypadalo moc dobře, kdyby tě jedenasedmdesátiletej chlápek zmlátil před všema těmahle lidma, že ne?“ Pak jsem ho pustil. Mladík odešel na druhej konec baru a slečny ho následovaly. Ať se propadnu, jestli jsem tomu rozuměl.
Asi jsem příliš zvyklej sedět v malý místnosti a hrát si se slovy. Vidím dost lidí na závodišti, v supermarketech, u benzínovejch pump, na dálnicích, v kavárnách atd. Tomu se nemůžu vyhnout. Ale nejradši bych se nakopal do prdele, když jdu na nějakej mejdan jen proto, že tam dávají pití zadarmo. Nikdy to nedopadne dobře. Mám dost svý vlastní zábavy. Lidi mě vyprázdňují. Musím odejít, abych se naplnil. Vím, co je pro mě nejlepší: sedět tu, kouřit laciný, balený cigarety a pozorovat slova na monitoru. Jen málokdy potkáte zajímavýho člověka. Je to šokující. Dělá to ze mě mrzouta. Každej může bejt zatracenej mrzout a většina lidí taky je. Pomoc!
Já se prostě potřebuju v noci dobře vyspat. Ale před spaním už nečtu. Když jste přečetli pár dobrejch věcí, stejně už nic slušnýho nenajdete. Musíte si to napsat sami. Ve vzduchu není žádná energie. Přesto očekávám, že se ráno probudím. A pak už nebudu potřebovat žádnej monitor, žádný žiletky, žádný programy dostihů ani telefonní záznamníky. Lidi stejně telefonujou většinou mojí ženě. Mně nikdo nevolá.
Spánek, spánek, já spím na břiše. Starej zvyk. Žil jsem se spoustou bláznivejch ženskejch. Musím si chránit svý přirození. Škoda, že se mi ten mladík nevzepřel. Měl jsem chuť někoho nakopat do prdele. To by mi zlepšilo náladu. Dobrou noc.

Z knihy: Kapitán odešel na oběd a námořníci převzali velení