30/9/91 - 23:36

Po několika dnech bezvýslednýho přemejšlení jsem se dneska ráno probudil a měl jsem titul. Napadlo mě to ve spánku. Poslední noc pozemských básní. Odpovídá to obsahu, básním o konečnosti, nemoci a smrti. A samozřejmě taky dalším. Je v tom určitej humor. Tenhle titul se hodí pro tuhle knihu a tuhle dobu. Jakmile najdete titul, vaše básně najdou svůj řád. A mně se ten titul líbí. Kdybych někde viděl knihu s takovým titulem, koupil bych si ji a přečetl bych si pár stránek. Některý tituly jsou přehnaný, aby zaujaly pozornost čtenáře. Ale nejsou k ničemu, protože lež není k ničemu.
Takže tohle mám za sebou. A co teď. Zpátky k románu a dalším básním. Co se stalo s mojí povídkou? Opustila mě. Určitě to má svůj důvod, ale já ho neznám. Kdybych o tom přemejšlel, asi bych na to přišel, ale stejně by to nebylo k ničemu. Tím chci říct, že radši budu psát ten román nebo báseň. Nebo si ostříhám nehty.
Někdo by měl vymyslet pořádný kleštičky na nehty. Věřím, že to je možný. Ty, co se prodávají, jsou nemotorný a deprimující. Někde jsem četl, jak se nějakej bezdomovec pokusil s takovejma kleštičkama vyloupit obchod s alkoholem. Samozřejmě se mu to nepovedlo. Čím si stříhal nehty Dostojevský? Van Gogh? Beethoven? Stříhali si je vůbec? Myslím, že ne. Mně dřív stříhala nehty Linda. Dělala to moc dobře - jen jednou mi ustříhla kus kůže. Já, já už mám dost bolesti. Jakýkoli bolesti.
Vím, že brzy umřu, a připadá mi to strašně divný. Jsem sobec. Radši bych tu seděl na prdeli a psal. Psaní mě naplňuje štěstím, když píšu, cítím se jako v sedmým nebi. Ale jak dlouho ještě vydržím psát. K sakru, smrt je jako benzín v nádrži. Potřebujeme ji. Já ji potřebuju. Vy ji potřebujete. Když jsme tu moc dlouho, všechno jen ničíme.
Nejhorší je dívat se na boty mrtvejch. To je hrozně smutný. Jako by celá jejich osobnost zůstala v jejich botách. Ne v šatech. Smrt zůstává v botách. Nebo v rukavicích. Vezměte si někoho, kdo právě umřel. Položíte jeho klobouk, rukavice a boty na postel, a když se na ně díváte, začnete šílet. Nedělejte to. Mrtvej člověk ví něco, co vy nevíte. Možná.
Dneska byl poslední den sezóny. Sázel jsem na závody ve Fairplex Park. Vsadil jsem na všech 13 závodů. Měl jsem štěstí. To mě osvěžilo a posílilo. Ani jsem se nenudil. Měl jsem výbornou náladu, žádný starosti. Když vyhráváte, je to úžasný. Všímáte si věcí kolem sebe. Když se vracíte domů, všimnete si například volantu ve svým autě. Všimnete si přístrojový desky. Máte pocit, jako byste byli v kosmický lodi. Projíždíte mezi autama elegantně, udržujete správnou vzdálenost i rychlost - řídíte ohleduplně. Nesmysl. Ale ne dneska. Vyhráváte a máte dobrou náladu. Je to zvláštní. Ale nebráníte se tomu, protože víte, že to dlouho nevydrží. Zejtra je volno. Druhýho října začíná sezóna v Oak Tree. Běží tam tisíce koní.
Na Harbor Freeway jsem si dokonce všimnul, že za mnou jede policajt. Zpozoroval jsem ho právě včas. Zpomalil jsem na stovku. Policajt najednou zmizel. Jel jsem dál stovkou. Málem mi naměřil 120. Nenáviděj tohle auto, ve kterým jezdím. Udržoval jsem rychlost na stovce. Asi 5 minut. Policajt se kolem mě přehnal dobrou stočtyřicítkou. Ahoj, kamaráde. Nenávidím, když dostanu pokutu, jako každej jinej. Musíte se dívat do zrcátka. Je to jednoduchý. Ale nakonec vás stejně chytí. A až se to stane, buďte rádi, že nejste opilý nebo nafetovaný. Jestli nejste. V každým případě už mám ten titul.
A teď tu sedím u počítače a před sebou mám úžasnej prostor. V rádiu hraje strašná hudba, ale nemůžete očekávat, že bude všechno stoprocentní. Jedenapadesát procent můžete považovat za vítězství. A dneska to bylo 97 procent.
Mailer napsal ohromnej novej román o CIA atd. Norman je profesionální spisovatel. Jednou se zeptal mý ženy: „Hankovi se nelíbí moje knihy, že ne?“ Jen málo spisovatelům se líbí knihy ostatních spisovatelů. Začnou se jim líbit až po jejich smrti. Spisovatelé mají rádi svý vlastní sračky. Já jsem jeden z nich. Nerad se spisovateli mluvím, a už vůbec je nemůžu poslouchat. A nejhorší je s nima pít. Slintají a vypadají opravdu uboze, jako by pořád hledali mateřský křídlo.
Radši přemejšlím o smrti než o spisovatelích. Je to mnohem příjemnější.
Teď vypnu rádio. Skladatelé to někdy taky poserou. Kdybych s někým musel mluvit, dal bych přednost opraváři počítačů nebo funebrákovi. S alkoholem nebo bez alkoholu. Radši s alkoholem.

Z knihy: Kapitán odešel na oběd a námořníci převzali velení